Přestože Nejvyšší soud v roce 2019 potvrdil oprávněnost postoje SOCDEM a zpochybnil platnost ujednání o nepřiměřené odměně, Obvodní soud pro Prahu 1 nyní v roce 2024 vynesl nový rozsudek, který jde proti závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu. SOCDEM tento postup označuje za nezákonný, ignorující předložené důkazy, a dokonce politicky motivovaný. Strana se proti nepravomocnému rozhodnutí odvolává.
Kauza Altner od počátku provází restituční nároky a právní kroky související s historickým sídlem SOCDEM – Lidovým domem. Ačkoliv Nejvyšší soud v roce 2019 stanovil jasná pravidla a zdůraznil, že pokud vůbec Altnerovi náleží jakákoliv další odměna, pak pouze v přiměřené výši podle advokátního tarifu, Obvodní soud pro Prahu 1 v listopadu 2024 rozhodl zcela v rozporu s tímto závazným právním názorem. SOCDEM upozorňuje, že splnila své závazky již v roce 2000, a považuje nynější požadavky Altnerových dědiců za bezdůvodné. Podezření na politické tlaky podtrhuje i fakt, že verdikt padl krátce před odchodem soudkyně do penze a jeho obsah byl znám médiím před samotným jednáním. SOCDEM věří, že vyšší instance napraví tento stav a celý spor bude definitivně uzavřen v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu. Níže naleznete detailní časovou osu a podrobný průběh jednotlivých fází sporu.
1993 až 1995 – Spor o vlastnictví Lidového domu
Po revoluci počátkem 90. let byla na základě hospodářské smlouvy mezi ÚV KSČ a Československou sociální demokracií v katastru nemovitostí (resp. tehdy ještě v evidenci nemovitostí) zapsána jako vlastník Lidového domu Československá sociální demokracie. Stát zastoupený MF ČR zpochybnil platnost hospodářské smlouvy a podal žalobu na určení svého vlastnictví k Lidovému domu. Proběhlo řízení o určení vlastnictví státu k Lidovému domu, ve kterém Československá sociální demokracie, přejmenovaná na sjezdu v roce 1993 na Českou stranu sociálně demokratickou, uspěla. SOCDEM v uvedeném řízení zastupoval advokát JUDr. Pavel Blanický. V řízení se podařilo prokázat, že Lidový dům de iure nebyl nikdy znárodněn a po celou dobu komunistického režimu zůstal ve vlastnictví akciové společnosti Cíl, kam byl vložen v roce 1937. Dále se podařilo prokázat, že akciová společnost Cíl stejně jako veškerý její majetek jsou majetkem Československé sociální demokracie jako jediné držitelky akcií. Jedná se o evidentní zásluhu JUDr. Blanického.
1995 až 1997 – Změna právního zastoupení a vstup JUDr. Altnera do hry
Výsledek sporu o vlastnictví Lidového domu otevřel cestu k tomu, aby byla společnost Cíl zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí. K tomu bylo třeba společnost Cíl, která kvůli komunistickému režimu nemohla po desítky let fungovat, nejprve oživit ustavením nových orgánů a jejich zápisem do obchodního rejstříku. JUDr. Blanický byl připraven tuto právní službu poskytnout. Následně do funkcí místopředsedy pro řízení ekonomických záležitostí a vedoucí ekonomické sekce nastoupili Ing. Ivo Svoboda a Ing. Barbara Snopková. Tito dva funkcionáři prosadili změnu právního zastoupení a pro účely zastupovaní v rejstříkové věci společnosti Cíl doporučili uzavřít smlouvu s JUDr. Zdeňkem Altnerem.
1997 – Mandátní smlouva s JUDr. Altnerem
V roce 1997 uzavřela SOCDEM s JUDr. Zdeňkem Altnerem mandátní smlouvu, podle které ji měl Altner jako advokát zastupovat před rejstříkovými soudy při prosazení vlastnického práva SOCDEM k akciím společnosti Cíl. Toto vlastnictví, resp. kontinuita SOCDEM s poválečnou Československou sociální demokracií byly v té době rejstříkovými soudy zpochybňovány.
1997 až 2000 – Klíčové právní kroky před rejstříkovými soudy
V den uzavření mandátní smlouvy Altner uzavřel dohodu o přistoupení s advokátem JUDr. Zdeňkem Hájkem a notářem JUDr. Václavem Halbichem, podle které tito dva právníci přistoupili k mandátní smlouvě jako rovnocenní partneři. Následně poskytovali právní služby SOCDEM společně, podle většiny svědectví však Altner činnost pouze formálně zastřešoval, reálně ji vykonávali Hájek a Halbich. Služby spočívaly v přípravě a podání několika opravných prostředků završených ústavní stížností, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 11. 1. 2000, ve kterém potvrdil kontinuitu SOCDEM s poválečnou Československou sociální demokracií. Tím bylo odblokováno oživení společnosti Cíl zápisem nových orgánů a mohl proběhnout zápis vlastnického práva této společnosti k Lidovému domu do katastru nemovitostí.
2000 – Zaplacení desetiprocentní odměny Altnerovi
V roce 2000 bylo řízení na obchodním rejstříku úspěšně skončeno a SOCDEM v souladu s mandátní smlouvou uhradila Altnerovi odměnu ve výši 10 % z tehdejší hodnoty Lidového domu, tj. částku cca 50 mil. Kč. Jelikož ale mezi Altnerem, Hájkem a Halbichem vznikl spor o to, kdo z nich má na odměnu nárok, vyplatila SOCDEM přímo Altnerovi třetinu uvedené částky a zbývající dvě třetiny složila do soudní úschovy. Soud peníze do soudní úschovy pravomocně přijal a tím došlo podle platných zákonů k zaplacení odměny. Osud složených peněz není a nikdy nebyl věcí SOCDEM. Je právně nezpochybnitelné, že SOCDEM již v roce 2000 uhradila odměnu ve výši celých 50 mil. Kč. Nic na tom nemění, že spor o vydání peněz z úschovy mezi Hájkem a Halbichem na straně jedné a Altnerem (který svůj nárok v průběhu řízení postoupil na spřátelenou společnost Alba a.s. a ta jej následně postoupila na švýcarskou společnost H-Holding AG) na straně druhé trval dalších 24 let a skončil vydáním úschovy Hájkovi (resp. jeho ženě jako dědičce) a Halbichovi.
2000 až 2016 – Altnerovy další nároky a vleklé soudní spory
Altner však kromě zmíněných 50 mil. Kč za pomoc se získáním Lidového domu (dle části A mandátní smlouvy) vyúčtoval SOCDEM v roce 2000 ještě další odměny za další údajné služby v celkové částce téměř 100 mil. Kč (dle části B mandátní smlouvy). SOCDEM tuto další odměnu odmítla uhradit, jelikož byla a stále je přesvědčena, že na ni Altner neměl nárok. Vznikla tak řada soudních sporů mezi Altnerem a SOCDEM, které se SOCDEM v průběhu let mnohokrát snažila vyřešit smírnou cestou, bohužel neúspěšně, jelikož Altner jakákoli jednání se SOCDEM vždy kategoricky odmítal.
Březen 2016 – Jediný dílčí úspěch Altnera u soudů
Pouze v jednom ze všech zahájených sporů dosáhl Altner úspěchu, když na konci března 2016, po 16 letech průtahů soudního řízení, na kterých SOCDEM nenese nejmenší podíl, vydal odvolací soud v řízení o žalobě na částku 18.515.228,- Kč s příslušenstvím rozsudek, kterým žalobě Altnera z větší části vyhověl a přiznal mu i enormní smluvní pokutu za celou délku řízení. Uvedeným rozsudkem bylo SOCDEM uloženo zaplatit částku celkem 338 mil. Kč.
Duben 2016 – SOCDEM se odvolává a žádá o odklad vykonatelnosti
SOCDEM využila práva podat dovolání k Nejvyššímu soudu a požádala Nejvyšší soud o odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Altner podal proti SOCDEM návrh na exekuci, ovšem dříve než byla exekuce zahájena, vyhověl Nejvyšší soud žádosti SOCDEM a odložil vykonatelnost do doby rozhodnutí o dovolání. Exekuce proto reálně nikdy neproběhla.
Duben až červenec 2016 – Exekutoři vymáhají Altnerovy dluhy skrze SOCDEM
Na SOCDEM se obrátili také exekutoři pověření k vymáhání četných Altnerových dluhů a doručili SOCDEM exekuční příkazy, které SOCDEM přikazovaly platit přednostně věřitelům Altnera. Jednalo se převážně o dluhy Altnera vůči státu a SOCDEM tyto Altnerovy dluhy na základě pravomocných exekučních příkazů uhradila, v jednom případě pak dluh Altnera od jeho věřitele odkoupila. Vedle 50 mil. Kč zaplacených v roce 2000 zaplatila SOCDEM tímto způsobem Altnerovi dalších cca 18 mil. Kč, tj. téměř celou jistinu žalované pohledávky.
Listopad 2016 až srpen 2017 – Smrt Altnera a neúspěšná jednání s dědici
Dne 7. 11. 2016 Altner zemřel a jeho nároky uplatňované proti SOCDEM se staly předmětem dědického řízení. Všechna ostatní řízení byla v důsledku toho dočasně přerušena, než bude stanoven okruh dědiců. Altnerovi potomci jako potenciální dědici projevili ochotu jednat o dohodě. Přibližně od začátku roku 2017 probíhala v tomto směru jednání mezi oběma stranami. Bohužel v okamžiku, kdy se dohoda již zdála vyjednaná, rozhodl se jeden z potomků dědictví odmítnout a ostatní od dohody ustoupili. Došlo k tomu v srpnu 2017. Důvody nebyly nikdy ze strany dědiců plně objasněny.
Květen 2019 – Nejvyšší soud dává za pravdu SOCDEM
Dne 30. 5. 2019 Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, kterým dovolání SOCDEM vyhověl, zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud se ztotožnil s dovolací námitkou neplatnosti ustanovení o odměně v mandátní smlouvě, výslovně označil sjednání podílové odměny v části B mandátní smlouvy za neurčité a soudu prvního stupně nařídil zabývat se tím, zda a jakou činnost žalobce pro SOCDEM vykonal s tím, že za skutečně vykonanou činnost mu může náležet odměna ve výši podle advokátního tarifu (tedy odměna v řádech statisíců a nikoli milionů nebo vyšší).
2019 až 2022 – Nové řízení a nerespektování závazného názoru Nejvyššího soudu
Po zrušení předchozích rozsudků Nejvyšším soudem probíhalo mezi roky 2019 a 2022 znovu řízení před soudem prvního stupně. Obě strany předložily řadu vyjádření a probíhalo dokazování včetně výslechů mnoha svědků. Před soudem vypovídal mimo jiné i Ing. Miloš Zeman. Řízení bylo vedeno soudem tendenčně, samotné dokazování pak krajně nekoncepčně. Soudkyně JUDr. Stamidisová, která je těmito nedostatky známa, odmítla respektovat závazný právní názor Nejvyššího soudu a avizovala rozhodnout proti SOCDEM. V polovině roku 2022 bylo řízení přerušeno z důvodu intervenční žaloby podané koncem roku 2021 Halbichem a Mgr. Marií Hájkovou (vdovou po Hájkovi).
2022 až leden 2024 – Intervenční žaloba Hájkové a Halbicha
Hájková a Halbich podali u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu proti Altnerovým a proti SOCDEM, kterou se domáhali určení podílu na odměně, o které mezi sebou Altnerovi a SOCDEM vedou spor. Dožadovali se, aby jejich žaloba byla projednána společně s žalobou Altnerových. Soud však intervenční žalobu vyloučil do samostatného řízení a řízení o hlavním sporu mezi Altnerovými a SOCDEM přerušil do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě Hájkové a Halbicha. Hájková a Halbich následně iniciovali mimosoudní jednání, která probíhala nejprve mezi jejich právním zástupcem a právním zástupcem SOCDEM, později i za účasti právního zástupce Altnerových. Mimosoudní jednání probíhala s přestávkami až do poloviny roku 2023, kdy byla vzhledem k odmítavému stanovisku Altnerových bez úspěchu ukončena. V září 2023 se konalo jednání soudu, na kterém soud sdělil, že nárok Hájkové a Halbicha považuje za promlčený a žalobu plánuje zamítnout. Hájková a Halbich vzali následně žalobu zpět. V lednu 2024 vydal soud usnesení, kterým řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil.
Červen 2024 až listopad 2024 – Obnovení hlavního řízení a nepravomocný rozsudek v rozporu s názorem Nejvyššího soudu
Zastavením řízení o žalobě Hájkové a Halbicha v lednu 2024 odpadla překážka pro pokračování hlavního sporu mezi Altnerovými a SOCDEM. Soud v červnu 2024 rozhodl o obnovení řízení. Soudkyně JUDr. Stamidisová, která měla kauzu na starosti, koncem roku 2024 odchází do penze. Přesto 15. listopadu 2024 Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že SOCDEM má potomkům Zdeňka Altnera zaplatit 18,5 milionu korun a také smluvní pokutu, kterou dědici vyčíslili na 432,8 milionu korun. Celková částka s úroky a náklady řízení tak podle dědiců dosahuje téměř půl miliardy korun.
Předmětný rozsudek není pravomocný a SOCDEM jej odmítá jako nezákonný, ignorující závazné rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2019. Strana upozorňuje, že její důkazy nebyly brány v potaz a že se o plánovaném výsledku dozvěděla den předem z médií. To vše podle SOCDEM vyvolává pochybnosti o nestrannosti a možnou politickou motivovanost celého procesu. SOCDEM se proti rozhodnutí odvolává.
