Verdikt Ústavního soudu z minulého týdne ale v podstatě beze zbytku potvrdil pětikoaliční názor, že důchodci jsou přítěží a mohou za rozpočtové trable Česka.
Ministr práce a sociálních věcí a přední český katolík Marian Jurečka je v každém případě připraven v křižáckém tažení proti starším spoluobčanům pokračovat. Pro začátek káže jednu z nejvyšších hranic odchodu do starobního důchodu. Je nepochopitelné, proč by Česko jako nejprůmyslovější země EU, která má navíc mizernou zdravotní kondici obyvatelstva, měla patřit mezi šest unijních zemí s nejvyšší hranicí věku odchodu do starobního důchodu. Takovou reformu penzijního systému by zvládla i cvičená opice.
Ráda bych proto navzdory neoliberálnímu mainstreamu vysvětlila, proč je zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let špatný nápad a proč jsem přesvědčena, že nás tato „opičí reforma“ přijde ještě pěkně draho.
Vláda chce zvednout věk odchodu do důchodu, aniž by vyčíslila dopady výdajů státu, které to způsobí v jiných dávkách. Samo ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že „nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v dalších letech“.
Je pravděpodobné, že starší pracující budou více nemocní, a budou tak více čerpat jak zdravotní péči, tak nemocenskou, budou častěji žádat o invalidní důchody a budou také častěji a déle pobírat podporu v nezaměstnanosti. Ostatně už dnes se potýkáme se strukturální nezaměstnaností lidí nad 50 let, kteří tvoří třetinu všech nezaměstnaných. Je také dost pravděpodobné, že mnozí už to fyzicky nezvládnou a odejdou navzdory velkým sankcím do předčasného důchodu. Koneckonců už před rokem 2022 odcházela dříve do penze téměř pětina lidí, a to věk odchodu do důchodu nedosahoval ještě ani 65leté hranice. A co se asi tak stane, když člověku, který odpracoval více než 40 let, zkrátí stát penzi?
Z jednoho šuplíku do druhého
Chytré hlavy, kterých ve vládě zřejmě moc není, už vědí. Lidé budou muset žádat o různé dávky, aby tu bídu přežili. Zejména pak o dávky na bydlení. A stát? Ten bude muset zaplatit více úředníků, kteří tyto dávky budou administrovat a testovat statisíce žadatelů. Navrhované zvyšování věku odchodu do důchodu je stejně snadné, jako krátkozraké řešení. Náklady důchodového systému sice sníží, finančně a administrativně ale podobnou měrou zatíží stát jinde. Výsledkem je tedy pouze přesunutí problému z jednoho šuplíku do druhého a zvýšení pocitu nespravedlnosti ve společnosti, stejně jako chudoby lidí, kteří celý život pracovali.
I v roce 2024 máme akutní nedostatek jeslí a školek a mladým rodinám pomáhají masově babičky. Naše společnost přímo na téhle mezigenerační solidaritě stojí. Přiznávám, že i já bych se bez mamky a tchýně neobešla, když byl syn malý. Na prarodičích stojí i vyzvedávání dětí školou povinných nebo jejich hlídání v případě častých nemocí. Kdo tedy pomůže mladým rodinám s péčí o potomky, když budou muset prarodiče chodit do práce? A jaký to bude mít dopad na porodnost, když babičky a dědové nebudou moci pomáhat?
Navíc, i přes masivní investice z minulých let máme stále nedostatek míst v pobytových sociálních službách – a bude hůř. Demografické prognózy hovoří jasně. Už v polovině tohoto století bude každý desátý obyvatel Česka starší 80 let. Kdo se o ně bude starat, když všichni budou pracovat? Jak budeme zvládat ve vysokém věku práci a péči o naše rodiče? Tyhle otázky si asi pětikoalice nepokládala.
Věk odchodu do penze se má nově počítat od vývoje střední délky života. Ta pro každý věk v daném roce odhaduje, kolika let se průměrně tyto osoby dožijí, pokud se během jejich života udrží úmrtnost na úrovni jako v daném roce. Vlivem krátkodobých výkyvů se ale zároveň může výrazně měnit. Podle logiky návrhu by zřejmě každá generace s blížícími se padesátinami měla doufat v chřipkovou epidemii, která by jí zajistila „nerůst“ věku odchodu do důchodu. Na jejich dobu strávenou v důchodu by ale neměla vůbec žádný vliv.
Návrh Mariana Jurečky navyšuje věk odchodu do důchodu do nekonečna, aniž by vláda splnila svůj slib a prosadila podmínky pro dřívější odchod do starobního důchodu zaměstnanců, kteří vykonávají po dlouhou dobu namáhavé a rizikové práce. Jsme nejprůmyslovější země EU a odbory správně připomínají, že politici těžce pracujícím tuto úpravu dluží. Přitom by stačilo oprášit návrh, který zpracovalo ministerstvo pod mým vedením v roce 2021.
Na slabé si vláda troufne
Co říci závěrem? Na stárnutí populace se musíme připravit. Mamutí výzvou nejsou jen důchody, ale také zdravotnictví, sociální služby a trh práce. Jenže to „nejgeniálnější“, co zatím ministra práce napadlo, je jen opičí reforma v podobě zvyšování věku odchodu do důchodu a snižování důchodů. Taková reforma ale napáchá více škody než užitku. A už vůbec lidem nezajistí slušný důchod po celoživotní práci. Financovat důchody jen ze zdanění práce je neudržitelné. Fialova vláda ale postrádá odvahu vyztužit důchodový systém i z jiných daní, jak je běžné v Evropě a jak jsem navrhla ve Spravedlivé důchodové reformě.
Je vidět, že současná vládní garnitura si umí došlápnout pouze na pracující. Stačí si vzpomenout, jak dopadla její slavná daň z mimořádných zisků.
Komentář bývalé ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jany Maláčové pro MF Dnes (29. ledna 2024)
