Úvěr na spotřebu: dobrý sluha, špatný pán

Nadpis této mojí úvahy se inspiroval starým českým příslovím o ohni. Ten má také podobné vlastnosti. Dobře slouží, ale běda, když se vymkne kontrole. V této souvislosti myslím, že je třeba v první řadě vyjasnit vztah mezi spotřebitelským úvěrem a úvěrem na spotřebu. Zhruba lze říci, že úvěr na spotřebu je podmnožinou v rámci spotřebitelského úvěru, protože tam patří zejména ještě úvěry na bydlení.

Úvěry na spotřebu, jak vyplývá z následující tabulky, představují menší část spotřebitelských úvěrů, přesto ale nejsou zanedbatelné.

K 30.6.2026 činil objem úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu klasifikovaných jako spotřební úvěry celkem 4.430 mld. Kč. Z toho je zřejmé, že více než 90 % úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu je určeno na bydlení. Z racionálního hlediska jsou úvěry na bydlení v zásadě v pořádku, pokud nejsou určeny na pořizování spekulativních bytů. Umožňují bydlení lidem, kteří by jinak museli na vlastní byt nebo dům šetřit desítky let.

Jiná záležitost jsou úvěry na spotřebu. Spolu s úvěry od nebankovních finančních společností je to zhruba 20 % částky, kterou banky v České republice poskytly zdejšímu obyvatelstvu. Na rozdíl od úvěrů na bydlení je ale racionalita v čerpání tohoto druhu úvěrů mnohem pochybnější. Jistě, existují případy, kdy má využití úvěru na spotřebu smysl. Například, pokud v rodině s malými dětmi definitivně odejde lednička nebo pračka a rodina nemá vytvořené finanční rezervy, pak úvěr na spotřebu představuje jediné dostupné řešení. Předpokládá se, že úvěr bude splacen z budoucích příjmů rodiny. V tomto případě by se jednalo o překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků a použití úvěru lze ospravedlnit. Tenhle typ úvěrů ale není příliš častý.

Velkou většinu úvěrů na spotřebu čerpají lidé, kteří takový úvěr považují za dodatečný a legitimní zdroj k udržení nebo i zvýšení svého životního standardu, který přesahuje jejich disponibilní příjmy. Tak například, podle průzkumu společnosti Provident Financial z května tohoto roku nezbývá na konci měsíce vůbec nic z výplaty 13 % českých domácností. Lidé z tohoto segmentu přesto chtějí mít životní úroveň, jakou vidí ve svém okolí. Ti se pak často stávají přirozenou cílovou skupinou bankovních i nebankovních firem, které lze bez nadsázky nazvat finančními predátory systematicky vyhledávajícími tento druh klientely.

V naší zemi je bohužel stále běžnější, že si lidé půjčují nejenom na luxusní vybavení svých domácností, ale i na drahou elektroniku a nyní i stále více na nákladné dovolené. Bohužel, ve stále větší míře tomu napomáhá reklama. Opakovaně lze pozorovat dvě období intenzivního mediálního tlaku vedoucího k zadlužování. To první je datováno na období cca dva měsíce před sezonou dovolených, to druhé začíná cca čtvrt roku před Vánocemi. Vytváří se dojem, že bez exotické dovolené nebo hromady nákladných dárků pod stromečkem rodina selhává a úvěr představuje schůdné řešení problémů. Vystřízlivění nastává po návratu z dovolené nebo po Novém roce, kdy nastává období splácení.

Poněvadž mnoho lidí postupně přestane zvládat obsluhu svého dluhu, řeší splácení jednoho úvěru přijetím úvěru nového. To bývá začátek ďáblovy spirály vedoucí do insolvencí a exekucí. Lidí v exekuci u nás bylo ke konci loňského roku podle Exekutorské komory téměř 600 tisíc a z nich významná část pocházela právě z nesplácených úvěrů.

Úvěry na spotřebu vždy byly a jsou i nadále velmi nákladné. Tak například úroková sazba z nových hypoték byla ke konci března t.r. 4,5 % p. a., sazba z bankovních úvěrů na spotřebu byla ke konci června 7,9 % p. a. Celková roční průměrná sazba u nebankovních úvěrových firem je oproti bankovním zhruba dvojnásobná a nyní se pohybuje kolem 15 – 16 % p. a. Je to důsledek jak podstatně vyššího rizika podstupovaného nebankovními firmami, tak i uplatňování nejrůznějších poplatků a pokut spojených s čerpáním úvěrů na spotřebu.

Běžnou praxí bylo a je poskytování úvěrů klientům, kteří za splacení ručí hodnotnými nemovitostmi nebo jinými cennými aktivy. Podmínky úvěru byly nezřídka stanovovány tak, aby je dlužník nemohl splnit a úvěrový predátor se mohl zmocnit majetku, který leckdy značně přesahoval hodnotu dluhu.

Nejhorším excesům při poskytování úvěrů obyvatelstvu zamezil zákon o spotřebitelském úvěru č. 257 z roku 2016. Ten spotřebitelský úvěr v zásadě jasně definoval a současně stanovil podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru. Zavedl mimo jiné povinné licencování nebankovních poskytovatelů úvěrů soukromým osobám Českou národní bankou a stanovil jim poměrně tvrdou povinnost disponovat kapitálem ve výši alespoň 20 milionů korun.

Zásadní změnu v poskytování spotřebitelských úvěrů ale přinesl požadavek tohoto zákona na důkladné posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Pokud byl úvěr poskytnut, aniž by byla úvěruschopnost prokázána, je smlouva neplatná a dlužník je povinen vrátit pouze jistinu, a to ještě podle svých možností.

Tohle opatření poměrně výrazně zkomplikovalo život predátorským úvěrovým firmám. Přesto ale našly rychle způsoby, jak toto ustanovení zákona obcházet. Oblíbeným trikem je přesvědčit dlužníka – fyzickou osobu, aby si zřídil živnostenský list – IČO. V tom případě už se nejedná o spotřebitelský úvěr, ale o úvěr podnikatelský. Dlužník tak ztrácí ochranu zákona a je v podstatě vydán do rukou svého věřitele.

Velmi nebezpečnou se tato praxe stala v případě, že dlužník vlastní hodnotnou nemovitost a současně je na něj vedena exekuce, a to z jakéhokoliv, leckdy i malicherného důvodu. Finanční predátoři neustále zkoumají katastr nemovitostí a jakmile někde zjistí exekuční výměr, ihned kontaktují vlastníka. Nabídnou se mu jako zachránci s tím, že mu poskytnou úvěr, z něhož bude možno exekuční nároky zaplatit. Úvěr je ovšem poskytnut buď jako podnikatelský na IČO nebo ve formě finančního leasingu. Nevztahuje se tak na něj ochrana ze zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru obsahuje velmi komplikované podmínky, které prakticky nelze dodržet. Úvěr je zajištěn nemovitostí a součástí dokumentace je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. V důsledku toho může věřitel při prvním porušení smlouvy (které nastane obvykle ve velmi krátké době) rovnou uplatnit exekuci bez soudního řízení. Zabavená nemovitost je obratem prodána třetí straně (která tiše spolupracuje s věřitelem) a to za cenu, která je nižší než cena tržní, často i podstatně. Dlužník tak nejenom že přišel o hodnotnou nemovitost, ale zůstal mu ještě nesplacený úvěr.

Problémy se spotřebitelskými úvěry se nedotýkají jenom ČR, ale představují širší celoevropský problém. Proto na něj reagovaly i Evropská rada a parlament vydáním směrnice č. 2023/2225 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejíž obsah byl transformován do novely zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Novelizace tohoto zákona již prošla 27. srpna t.r. třetím čtením ve sněmovně a nyní by měla zamířit do senátu. Tato novelizace obsahuje řadu upřesnění, novelizací, ale i nových ustanovení. Osobně mě zaujaly dvě změny.

Tou první je ustanovení par. 116a), které stanovuje opatření proti nepřiměřeným cenám spotřebitelského úvěru. V případě úvěru na spotřebu nesmí ukazatel nákladovosti úvěru (tedy úroková sazba plus veškeré další poplatky přepočtené na roční bázi) přesáhnout čtyřnásobek REPO sazby ČNB zvýšené o 8 %. Za současných podmínek by to tedy bylo 47 % roční sazby.

Druhé ustanovení se týká reklamy, kde nově musí reklamní materiály obsahovat větu:

Pozor! Půjčit si peníze stojí peníze.

Celkově bych řekl, že novela zákona obsahuje řadu byrokratických ustanovení (nakonec je to materiál z dílny Evropské komise), neřeší ale skutečné problémy, zejména výše uvedený problém přeměny spotřebitelského úvěru na úvěr živnostníkům. Rovněž dvě výše uvedená ustanovení mi připadají vůči bankovním i nebankovním úvěrovým firmám jako velmi benevolentní. Zastropování nákladovosti úvěru sice může zabránit nejhrubším excesům, ale jinak poskytuje stále velký prostor.

V současné době kandiduji do Senátu ČR, kde bude tato novela v dohledné době projednávána. Pokud budu zvolen, měl bych k této novele řadu zásadních připomínek. V rámci jednoho článku nelze samozřejmě analyzovat celou obsáhlou problematiku úvěrů na spotřebu. Cílem článku je upozornit na nejdůležitější problémy dané problematiky.

Ing. Vladimír Kolman, PhD., MBA
Kandidát do Senátu ČR za volební obvod č. 27 – Praha 1