13. října 2020
V těchto dnech si připomínáme 90. výročí přijetí tzv. Stivínova programu Československé sociálně demokratické strany dělnické (dále jen ČSDSD), který byl schválen XVI. řádným sjezdem strany ve dnech 27. – 29. září 1930. Tento dokument představuje první „národní“ program čs. sociální demokracie v nové samostatné republice a stal se důležitým mezníkem v činnosti strany v meziválečném období.
Na jaké dřívější sociálně demokratické programové iniciativy nový program navázal a za jakých historických okolností a situace v ČSDSD byl vytvořen?
Základním programovým dokumentem novodobé rakouské sociálně demokratické strany v období Habsburské monarchie, v níž tehdy působili i sociální demokraté z českých zemí, byl tzv. Hainfeldský program. Zrodil se na sjezdu této strany v malém dolnorakouském městečku Hainfeldu, a to na Silvestra 1888 a na Nový rok 1889. Měl pro tehdejší sociální demokraty v celém Rakousku strategický význam mj. i proto, že po konfliktech mezi frakcemi radikálů a umírněných, probíhajících po celá 80. léta 19. století, konečně sjednotil celou stranu na nové marxistické programové základně.
K revizi Hainfeldského programu přikročila již samostatná ČSDSD po pětatřiceti letech na svém XIV. sjezdu v roce 1924. Po roztržce s radikálním komunizujícím křídlem v letech 1920 – 1921 došlo k výraznému početnímu oslabení sociální demokracie, což se negativně projevilo pro ČSDSD i na výsledcích parlamentních voleb v roce 1925. Za nového předsednictví Antonína Hampla a pod jeho energickým vedením dochází od roku 1924 k postupné stabilizaci jak členské základny strany, tak i k dalšímu rozvoji její činnosti. Současně porážka radikálního komunistického směru otevřela v ČSDSD prostor pro dlouhodobou programovou diskusi o dalším směřování této strany.
Před vlastním konáním XIV. sjezdu strany v roce 1924 byla proto ustavena komise pro revizi programu, vedená významným členem vedení strany a současně šéfredaktorem Práva lidu Josefem Stivínem. Sjezdu komise předložila jako východisko pro další diskusi třístránkové „Programové prohlášení zásad strany“. XV. sjezdu o 3 roky později byl předložen již návrh celého programu, a to jak v podobě „Prohlášení zásad“, tak i v podobě konkrétněji rozpracovaného „Akčního programu“. Tyto dokumenty ale nebyly na sjezdu projednávány. Byly vytištěny v dostatečném počtu pro všechny organizace strany a předloženy k vnitrostranické diskusi.
Původním záměrem vedení čs. sociální demokracie bylo svolat zvláštní programový sjezd v roce 1928, a to u příležitosti 50. výročí založení sociální demokracie. Nakonec k tomu nedošlo. Proto byl nový „Stivínův“ program projednán a přijat na XVI. sjezdu ČSDSD v roce 1930.
Činnost Stivínovy programové komise probíhala po celá 20. léta 20. století v symbióze se snahami o profesionalizaci aparátu ČSDSD a vytvoření skutečného funkčního odborného zázemí strany. Na základě usnesení XII. sjezdu strany v roce 1918 byly zřízeny první tzv. pomocné sbory odborníků. Odtud vedla postupně cesta k ustavení oficiálních odborných komisí, které získaly statut poradních orgánů ústředního výkonného výboru čs. sociální demokracie. Delegáti XVI. sjezdu v roce 1930 tak poprvé zvolili předsedy a členy těchto odborných komisí ČSDSD: komunální, tiskové, organizační, národohospodářské, sociálně politické, zemědělské, kulturní, finanční, pro otázky zahraniční, pro otázky menšinové (tj. národnostních menšin v tehdejší ČSR), pro otázky branné politiky státu a zdravotně sociální.
Jak již bylo dříve předesláno, nový program se skládal z úvodního „Prohlášení zásad“, které bylo dále ve formě „Akčního programu strany“ konkrétněji rozpracováno v oddílech věnovaných hospodářské a zemědělské politice, ochrannému zákonodárství, problematice sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců, vnitřní a mezinárodní politice, kulturní politice a otázkám samosprávy.
V „Prohlášení zásad“ se mj. uvádí, že ČSDSD „…usiluje o přestavbu…kapitalistické soustavy výrobní v soustavu socialistickou, v níž by nebylo námezdního poměru a soukromého vlastnictví výrobních prostředků, pokud by jich mohlo býti používáno k vykořisťování člověka člověkem…“. Dále se mj. praví „… prostředkem boje za osvobození pracující třídy je mimo jiné hlavně dobytí politické moci. Tato cesta je pracující třídě v Československé republice otevřena, využije-li práv demokracie…Demokratická republika je nejpřirozenější půdou pro vybojování třídních zápasů. ČSDSD jak činností svých členů v zahraniční revoluci a v odboji domácím, tak i prací svých zástupců v ústavodárném Národním shromáždění československém, zúčastnila se význačně na úsilí, aby Československá republika byla státem s demokratickou ústavou bez politických výsad třídy, pohlaví, národnosti, majetku, stavu, vyznání a rodu. Proto strana prohlašuje, že bude vždy věrně a odhodlaně hájiti demokratická, republikánská, sociální a kulturní zařízení této republiky a že samostatnost čs. národa nalezne v ní vždy nejsilnější oporu…“.
K revizi tzv. Hainfeldského programu přistupovala počátkem 30. let 20. století v době, kdy už měla za sebou jak zkušenost vládní strany (v roce 1920 dokonce nejsilnější politické strany tehdejší koalice), tak i zkušenost strany opoziční (v letech 1926 – 1929 v období vlády tzv. panské koalice). Z těchto zkušeností vyvodila závěr, že dělnická strana nemůže přenechat správu a řízení státu pouze občanským stranám. Proto do svého programu vtělila myšlenku koaliční vlády v rámci demokratického systému.
Po prvotním období radikalismu po skončení světové války a vzniku samostatné republiky, po období boje za sociální požadavky zaměstnanců v 1. polovině 20. let 20. století vstoupila čs. sociální demokracie postupně do období „aktivismu“. V něm vytrvala až do pádu republiky po Mnichovu 1938, berouce na sebe odpovědnost, a to jak v boji proti důsledkům hospodářské krize na počátku 30. let 20. století, tak v boji proti totalitě zprava i zleva, hrozící republice i demokracii.
Bohumír Brom, vedoucí Archivu ČSSD
Použité prameny a literatura:
- Archiv České strany sociálně demokratické, Protokoly XII., XIV., XV. a XVI. sjezdu ČSDSD.
- Archiv České strany sociálně demokratické, Sbírka fotografií.
- Tomeš Josef, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878 – 2013. Biografický slovník. Praha 2013.
