9. listopadu 2020
Alfréd Meissner na sebe poprvé výrazně upozornil v rámci nově ustaveného československého státu právě v hektickém období konstituování jeho demokratických institucí po převratu dne 28. října 1918. Tehdy jako referent ústavní komise Národního výboru dostal za úkol (ve spolupráci s Václavem Boučkem, Karlem Englišem, Antonínem Švehlou, Emilem Frankem a Janem Šrámkem) vypracovat návrh prozatímní ústavy nového státu.
Alfréd Meissner se narodil v Mladé Boleslavi jako druhé ze šesti dětí v rodině židovského obchodníka železářským zbožím. Vyrůstal v českém jazykovém, kulturním i vlasteneckém prostředí, což zásadně ovlivnilo jeho další životní osudy. Vystudoval klasické gymnázium v Mladé Boleslavi. Poté pokračoval ve studiu práv, a to nejprve ve Vídni a dále na české Univerzitě Karlově v Praze, kde byl v roce 1894 promován doktorem práv.
Po absolutoriu pracoval jako koncipient v pražských advokátních kancelářích dr. Sigmunda Freunda a dr. Vladimíra Srby. V únoru 1901 se osamostatnil a od této doby až do roku 1939 v Praze provozoval vlastní advokátní kancelář. Od studentských let se zajímal o politické záležitosti a současně o sociální poměry dělnictva. Proto se zapojil do pokrokářského hnutí a v roce 1895 se stal členem sociálně demokratické strany.
Kromě svojí advokátní praxe se v rámci sociálně demokratické politické činnosti věnoval především právní pomoci a osvětě, a to i prostřednictvím socialistické publicistiky a vzdělávání dělnictva. V ústředním deníku sociálně demokratické strany Právo lidu zřídil a řadu let redigoval rubriku „Právní porady“. Stejně tak se staral o fungování rubriky „Živnostenské soudnictví“ v odborářském tiskovém orgánu Odborové sdružení československé. Pomáhal s výchovou dělnických přísedících živnostenských soudů a školil rovněž pracovníky samosprávy a od roku 1910 pro ně vydával odborný časopis Samosprávný věstník. Mimo svoji odbornou právnickou orientaci publikoval v sociálně demokratickém tisku i řadu politicky zaměřených článků věnovaných aktuálním otázkám. V této oblasti významně pomohl straně v letech 1898 – 1918 též jako editor českého vydání teoretické sociálně demokratické revue Akademie.
V období 1. světové války se věnoval především svojí advokátní praxi. Vysokou úroveň dosaženého právnického vzdělání a nabytých praktických zkušeností plně zúročil na sklonku válečného období a v době bezprostředně po vzniku nové republiky. Jako svého právního experta jej vyslala v létě 1918 sociálně demokratická strana do nově konstituovaného Národního výboru.
Jak již bylo uvedeno, Alfréd Meissner jako pověřený referent a editor přispěl rozhodujícím způsobem k vytvoření prozatímní ústavy státu, jejíž návrh byl nucen z důvodu časové tísně připravit v podstatě v průběhu necelých dvou dnů. Tento dokument schválilo dne 13. listopadu 1918 ještě plénum Národního výboru v Grégrově sále pražského Obecního domu. Následujícího dne potom prozatímní ústava nabyla účinnosti jejím vyhlášením, a to současně se svoláním Prozatímního (Revolučního) Národního shromáždění, vzniklého na jejím základě faktickou transformací původně fungujícího Národního výboru.
Jako předseda ústavního výboru Revolučního národního shromáždění se rovněž významným způsobem zasloužil o přípravu a schválení definitivní Ústavy Republiky československé v roce 1920.
Výše popsaná Meissnerova role, a to nejprve v ústavní komisi Národního výboru a poté i v ústavním výboru Revolučního národního shromáždění, významně ovlivnila jeho pozdější kariéru v období meziválečného Československa. Od roku 1920 zastupoval pravidelně československou sociální demokracii v parlamentu jako poslanec. Několikrát byl rovněž ministrem. Nejprve vedl rezort spravedlnosti ve druhé Tusarově vládě v roce 1920, znovu ve druhé Udržalově vládě od roku 1929 a rovněž i v první Malypetrově vládě od roku 1932. V následující druhé Malypetrově vládě potom v letech 1934 – 1935 zastával funkci ministra sociální péče.
Po celé meziválečné období patřil Alfréd Meissner k vedoucím představitelům sociálně demokratické strany, v níž vždy zastával umírněné, reformní a státotvorné postoje, a to jako dlouholetý člen jejího ústředního výkonného výboru a předsednictva. Po skončení svého ministerského působení vedl ve druhé polovině 30. let poslanecký klub strany. I nadále se věnoval politické publicistice a popularizaci práva jak na stránkách stranického tisku, tak i řadě odborných publikací. Do kolektivní publikace „Cesty k socialismu“ přispěl počátkem 30. let autobiografickým příspěvkem, v němž jednak zhodnotil svoje dosavadní politické působení, jednak se vyjádřil i k aktuálním problémům tehdejší politické kultury – mj. zde napsal „…dělnické hnutí i sociální demokracie nemůže být bez odborníků. Povinností inteligenta v první řadě je pracovati na svém poli odborném. To nemůže frázemi, nýbrž systematickou, stálou činností. K tomu je potřebí velice svědomité, skutečně prohloubené práce…“
Na sklonku meziválečného období se aktivně zapojil rovněž do boje na obranu republiky. Dnes již málo známá je Meissnerova účast na konzultacích s Runcimanovou misí v srpnu a v září roku 1938. Společně s dalšími čs. politiky (mj. i s Ladislavem Rašínem, synem prvního československého ministra financí Aloise Rašína) se tehdy setkávali se členy britské mise a snažili se v této politicky vypjaté době jejím zástupcům zprostředkovat objektivní informace o problematice československo – německých vztahů.
V roce 1939 Alfréd Meissner odmítl jako prominentní československý politik, ohrožený nacistickou rasovou perzekucí, nabídku odejít do exilu. Do Anglie manželé Meissnerovi poslali na studia pouze své děti. Protektorátní advokátní komora Meissnerovi z rasových důvodů zastavila výkon advokátní činnosti. Přes intervenci prezidenta Háchy byl uvězněn a se svojí manželkou deportován do terezínského ghetta. Shodou okolností se zde manželům Meissnerovým podařilo přežít do konce války a vyhnout se tak transportům do Osvětimi, kde zahynula většina jejich příbuzných.
Po osvobození a po svém návratu do Prahy se snažil opět zapojit do politické činnosti v obnovené sociálně demokratické straně, ale nebylo mu to umožněno – podobně jako řadě dalších vedoucích představitelů předválečné sociální demokracie. V podstatě jedinou výjimkou v tomto ohledu bylo v roce 1947 jeho angažmá v komisi právních expertů, kteří měli za úkol posoudit nově připravovanou „lidově – demokratickou“ ústavu. V souvislosti s jeho významným životním jubileem (75. výročí narození v dubnu 1946) se mu dostalo uznání široké odborné veřejnosti a byl současně přijat ve zvláštní audienci prezidentem Edvardem Benešem. Jako delegovaný člen staré stranické reprezentace se zúčastnil také XXI. řádného sjezdu sociálně demokratické strany, který se konal v Brně v listopadu 1947. Vystoupil zde s kritikou úzké spolupráce Fierlingerova křídla s komunisty a s požadavkem obhajoby nejen organizační, ale i programové samostatnosti strany přispěl ke zvolení Bohumila Laušmana do čela sociální demokracie.
Únorové události v roce 1948 znamenaly pro Alfréda Meissnera fakticky definitivní konec jeho veřejné politické činnosti. Zanedlouho utrpěl záchvat mozkové mrtvice a jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Zemřel v Praze v roce 1950.
Odešel tak vynikající právní expert, významný sociálně demokratický politik a vlastenec, který se celý život aktivně podílel na budování a obraně sociálně spravedlivého a demokratického československého státu.
Použité prameny a literatura:
- Archiv České strany sociálně demokratické, Protokol XXI. sjezdu ČSSD.
- JUDr. Alfréd Meissner, spoluautor československých ústav, právník, státník a politik – 125 let od jeho narození. In: Pavlíček Václav, O české státnosti: úvahy a polemiky. 1. Český stát a Němci. Praha 2002.
- Tomeš Josef, Alfred Meissner. In: Tomeš Josef a kol., Tváře našich parlamentů:150 let parlamentarismu v českých zemích 1861 – 2011. Praha 2012.
- Tomeš Josef, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878 – 2013. Biografický slovník. Praha 2013.
- Tomeš Josef, Alfred Meissner. Autor první československé ústavy. In: Zídek Petr a kol., Budovatelé státu: příběhy osobností, které ovlivnily vznik Československa. Praha 2018.
Zpracoval dne 6. listopadu 2020
Bohumír Brom, vedoucí Archivu ČSSD
