21. března 2022
zpravodajství PrahaIn 19. 3. 2022: O současném dění na Ukrajině, o politice kabinetu Petra Fialy (ODS), ale také o příčinách pádu ČSSD až za brány Poslanecké sněmovny si redakce PrahaIN.cz povídala s předsedou Sociální demokracie Michalem Šmardou. V rozhovoru mimo jiné prozradil, jakým způsobem chce strana řešit obří dluhy, nebo také koho by po Milošovi Zemanovi rád viděl na Pražském hradě.
Jak hodnotíte návštěvu premiéra Fialy v Kyjevě? Jedná se podle vás o riskantní krok, který může situace ještě více eskalovat, nebo je to pozitivní příklad?
Určitě to nevnímám jako pozitivní příklad pro lidi ve smyslu, aby nyní začali jezdit na Ukrajinu. Myslím si však, že je moc dobře, že tam jeli tři premiéři naráz. Reprezentoval tam hodnotu, aby Evropa postupovala společně. Dal najevo, že stojíme za Ukrajinou, takže z tohoto hlediska to hodnotím pozitivně. Česká republika může být hrdá. To je ale jenom to A, to B znamená, že je potřeba, aby byla jednotná celá EU.
Aby ve vztahu k celé té situaci jednotlivé evropské státy nechytračily. Abychom se nedozvídali, že si třeba Maďarsko za své ne zcela silné postoje k evropské bezpečnosti koupilo levnější plyn. Že si Němci vyjednávají lepší podmínky, když nebudou úplně podporovat společný evropský postoj. Abychom se zkrátka nedozvídali, že jsme tu společnou bezpečnost ochotni zrazovat za drobné úplatky. Myslím, že v tomhle směru byl ten společný postoj tří středoevropských premiérů velmi jasným, srozumitelným a pozitivním signálem, za který si předseda vlády zaslouží poděkování.
Kdybyste si měl zahrát na prognostika, jak podle vás válka na Ukrajině dopadne? Pomáhá Evropa dostatečně?
Ten konflikt dopadne rozhodně špatně pro nás pro všechny. To znamená obrovské zhoršení bezpečnostní situace v Evropě. Válka na Ukrajině nám bere velké jistoty posledních 30 let ve smyslu, že hranice Evropy jsou neměnné, že zvítězila demokracie a mírové vztahy nad konfrontací. Do Evropy se vrací válka a strach o jistoty, které máme. Tento konflikt nám ukazuje, že Rusko je od Evropy mnohem blíž, než jsme si mysleli a Amerika mnohem dál, než jsme si mysleli. Reakcí musí být mnohem intenzivnější a pevnější evropská spolupráce. Evropa by například měla přistoupit ke společné energetické politice.
Jak hodnotíte schválený státní rozpočet se schodkem 280 miliard korun? I s ohledem na to, že v souvislosti s aktuálními událostmi bude pravděpodobně schodek větší.
Ten rozpočet jde, bez ohledu na současnou krizi, proti pozitivním věcem, které se objevily ve vládním prohlášení. My jsme ocenili, že se ve vládním prohlášení objevil závazek pravidelné zákonné valorizace plateb za státní pojištěnce, ocenili jsme závazek pravidelné zákonné valorizace minimální mzdy a také závazek dlouhodobého stabilního financování sociálních služeb. To jsou tři naprosto základní věci. Přijetím tohoto návrhu rozpočtu, ale vláda všechny tyto závazky porušila. I když se k tomu zavázala, tak odmítla navýšit platby za státní pojištěnce, čímž brutálně ohrozila zdravotní systém, a to v situaci, kdy k nám přijde statisíce nových lidí, kteří budou potřebovat zdravotní péči už kvůli stavu, ve kterém sem přicházejí.
Totéž se dá říct o sociálním systému a také o minimální mzdě, protože ta uprchlická vlna samozřejmě tvoří tlak na trhu práce a bohužel už dnes se ukazuje, že jsou tady firmy, které jsou připraveny zneužít té situace k tomu, aby tlačily na nižší mzdy. Tomu musíme zabránit. Stejný názor mají také odbory a paradoxně i zaměstnavatelé.
Nedávno jste představili své programové priority pro aktuální situaci, už jste o nich jednali s vládou? Jak je chcete prosazovat?
Oficiální jednání s vládou nevedeme. Vláda to nepotřebuje. Oni musí jednat především s parlamentními stranami. Vedeme ale samozřejmě neformální jednání, a to jak s odborovými organizacemi, tak se zaměstnavateli a také s některými členy vlády. Snažíme se jim tu cestu ukázat. Jsem rád, že třeba v oblasti cen pohonných hmot vláda sice nereagovala úplně přesně tak, jak jsme doporučovali. To znamená cenovou regulací a současně snížením spotřební daně. Reagovala však brutálním tlakem na kontrolu marží jednotlivých dodavatelů a ukázalo se, že pokud začnete používat tyto nástroje, tak ty ceny se rapidně sníží. Kdyby k tomu vláda přidala i námi navrhované snížení spotřební daně, tak by ten efekt byl ještě lepší.
Vaše strana má stále velké dluhy. Jak aktuální je prodej některých vašich nemovitostí?
Byl jsem zvolen předsedou Sociální demokracie kvůli tomu, abych ty problémy vyřešil. Strana má dnes dluhy, které z běžných příjmů není schopna splácet. V kombinaci s růstem úrokových sazeb ten dluh dosáhl takové míry, že fakticky ho sociální demokracie není schopna řídit. To je fakt.
Je to situace, kterou jsem zdědil a musím se s tím nějak vyrovnat. To se dá třemi kroky, které navrhnu. Tím prvním je striktní oddělení politické práce od správy majetku, kdy zde vznikne speciální správa, která bude hodnocena podle toho, jak efektivně zhodnocuje náš majetek a využívá ho k tvorbě finančních rezerv. Druhým krokem je razantní omezení našich výdajů. To znamená zjednodušení organizační struktury, snížení počtu zaměstnanců a snížení byrokratické zátěže strany a zefektivnění její práce. Krokem číslo tři je pak úhrada všech aktivních závazků. K tomu bychom museli využít prodeje některých našich nemovitostí.
Nabízí se například prodej Lannova paláce. Řeknu vám takovou tezi. Když politik řekne, že bude dobře spravovat státní majetek a bude se dobře starat o životy lidí, tak se nabízí odpověď, jak se chcete starat o stát a o životy lidí, když neumíte spravovat ani vlastní majetek. To je opodstatněná výhrada a já jsem slíbil, že se sociální demokracie bude umět starat o svůj majetek. Je potřeba nestrkat hlavu do písku a fungovat jako řádný hospodář. Když dokážeme, že to umíme s vlastním majetkem, tak nám lidé uvěří, že to umíme i se státním.
V posledních letech jste zažili strmý pád, který vyústil v to, že jste se nedostali do Poslanecké sněmovny. Kdy podle vás začal? Jak chcete do budoucna znovu voliče přesvědčit, aby vám dali svůj hlas?
Myslím si, že postupně, možná od roku 2004 dochází k tomu, že Sociální demokracie ztrácí důvěryhodnost. Lidé přestali věřit tomu, že naši představitelé jsou schopni hájit jejich zájmy, že jsou jedni z nich, a že je zkrátka dobře reprezentují. To je ten největší problém.
Sice to zní banálně, ale je to to nejdůležitější. Dnes máme vedení, kdy jsou ti lidé například starostové ve svých obcích nebo hejtmany a mají zkušenost s každodenní komunální politikou. Když jste starosta města nebo vesnice, tak musíte každý den lidem dokázat, že se dobře staráte o jejich potřeby. Pokud tomu tak není, tak od nich okamžitě dostanete zpětnou vazbu v podobě nadávek. Má to výhodu, že když uděláte něco dobře, tak vám naopak okamžitě někdo poděkuje.
To v té velké politice trochu schází. My jsme začali trpět problémem, že naši vrcholní politici už nečekali, že jim někdo poděkuje, ani nevnímali, že jim někdo nadává. Zkrátka si žili svým vlastním životem a odtrhli se od té reality. Musíme tedy dopředu postavit lidi, kteří s ostatními lidmi běžně žijí, znají jejich problémy a dokážou je řešit. To jsme udělali na posledním sjezdu.
Dále je pak potřeba přestat nadbíhat různým krátkodobým trendům a skutečně lidem poctivě vysvětlovat sociálně demokratickou myšlenku, držet se jí a prosazovat ji uvěřitelným způsobem. Nedělat politiku nasliněného prstu. Aby to nebylo tak, že když zafouká z východu, tak mluvíme rusky a když zafouká ze západu, tak mluvíme německy. Musíme mluvit pořád česky, srozumitelně a hájit zájmy, kvůli kterým tady jsme už 140 let.
Po neúspěšných volbách do poslanecké sněmovny se ozývaly hlasy, že by se levice měla sjednotit pod jednu platformu. Je něco takového ve hře? S kým byste si to případně dokázal představit?
I v souvislosti s tou válkou, kterou vyvolalo Rusko na Ukrajině, jsme se dostali do situace, kdy každý musí tak trochu říct, na které straně stojí. Vím o některých politicích například v KSČM, kteří jsou opravdu slušní lidé s levicovými názory a s tou jakousi proruskou skupinou nemají nic společného. Tito lidé u nás mají otevřené dveře. Velmi přirozená je pro nás například ve velkých městech spolupráce se Stranou zelených, stejně tak jako s menšími politickými stranami, jako je třeba Levice nebo Budoucnost. V dalších městech pak spolupráce s občanskými iniciativami, které vznikají na regionální úrovni. Všiml jsem si také v souvislosti se současnou vládní politikou, že se nelíbí i některým levicově orientovaným Pirátům, takže i s nimi by byla možná potencionální spolupráce do budoucna.
Má ještě podle vás prezident Miloš Zeman vliv na některé členy ČSSD?
Miloš Zeman má pořád vliv i na mě. To, co pro Českou republiku vykonal mezi lety 1993 – 2002 je něco, co si zaslouží poděkování a lze tam čerpat inspiraci. Ve zmiňovaném období měl velkou zásluhu na tom, že Česká republika vstoupila do NATO a EU a že se podařilo vyřešit tu ekonomickou krizi, kterou po sobě zanechaly vlády Václava Klause. Pro Českou republiku a ČSSD to bylo velmi prospěšné období. Za to co tehdy dokázal, tak si ho budu vždy vážit.
Vadilo vám, když veřejně prohlásil, že bude volit hnutí ANO?
To už bylo po roce 2002. U tohoto roku moje pozitivní hodnocení Miloše Zemana skončilo. Každý se mění. On pak začal mít jiné priority a posunul se někam jinam.
Uvažujete, že byste zapojili do spolupráce některé vaše bývalé čelní představitele? Například Jiřího Paroubka?
Ti lidé se musí zapojit sami. Já chci zapojit každého, kdo bude mít zájem. U některých lidí mi vadí, že nás opustili, u některých ne. Nadále s námi spolupracuje Vladimír Špidla, kterého považuji za jednoho z nejslušnějších a nejvzdělanějších premiérů, které jsme kdy měli. Podobně se mohu vyjádřit i o Bohuslavu Sobotkovi, ten dal však jasně najevo, že chce mít od politiky pokoj, což se mu nedivím.
Máte svého favorita na nového prezidenta? Uvažujete o nějakém vlastním kandidátovi?
Upřímně řečeno ve chvíli, kdy je ČSSD mimo poslaneckou sněmovnu, tak by mi připadalo trochu rozpustilé, kdybychom se pokoušeli prosadit vlastního stranického kandidáta. Myslím si ale, že bychom měli podpořit jasně sociálně orientovaného kandidáta, který bude hájit zájmy lidí, práce, seniorů a rodin s dětmi. Za takového člověka považuji Josefa Středulu. Toho bychom rádi přemluvili, aby jako občanský kandidát kandidoval na prezidenta republiky.
zdroj: PrahaIn 19. 3. 2022 odkaz zde
