6. srpna 2009
Léto je konečně v plném proudu. Musím se proto vrátit k problému, který se tradičně už několik let touto dobou u nás v jižních Čechách opakuje.
Mám na mysli proslulou českokrumlovskou točnu, samozřejmě. Jedni ji obdivují a milují (těch je velmi mnoho), druzí ji nenávidí (těch je minimum, ale o to více se snaží škodit). Samozřejmě, že jsem si nemohl na točně nechat ujít letošní premiéru „Rusalky“. Představení nabité zahraničními i českými hvězdami bylo beznadějně vyprodané. Navzdory nepřízni počasí diváci v pláštěnkách a pod deštníky nadšeně ocenili výkony účinkujících (neměli bychom zapomínat ani na zákulisní servis!). Nenašel by se snad jediný, který by se přiklonil k názoru, že je točna „ohyzdné monstrum“, které hyzdí jinak překrásnou barokní zahradu, a tudíž musí být stejně jako kdysi pověstné Kartágo neodkladně zničena a bez náhrady zrušena.
Jsem absolutně přesvědčen, že kdyby dnes žil kdokoli z pánů z Rožmberka, nejenže by točnu vesele provozoval, ale naopak by přemýšlel, jak na ni přilákat ještě více diváků. Kašlal by na to, jestli v barokní zahradě stojí nebarokní objekt. Konec konců katedrála sv.Víta se stavěla několik stovek let a můžete na ní vysledovat všechny historické stavební i umělecké slohy od gotiky přes baroko po secesi. O moderní skleněné pyramidě na nádvoří Louvru ani nemluvě. Páni z Růže by na točnu byli hrdi a všechny pomlouvače by v lepším případě pro výstrahu nechali pod zámkem máchat ve Vltavě. A raději ani nedomýšlím, co by ty závistivce čekalo v případě prchlivého vrchnostenského hněvu.
Závist a spolu s ní hamižnost. Dvě obyčejné lidské vlastnosti – a kolik zla mohou napáchat. Někomu (raději ani nebudu jmenovat) vadí, že jiný (v tomto případě Jihočeské divadlo) má úspěch. Druhý zase cítí budoucí možný velký zisk: nejdřív se bude platit za zbourání točny a potom zase za její postavení někde jinde. K tomu cena za pronájem nebo prodej potřebného pozemku … Odhaduji to nejmíň na půl miliardy a to nejsou malé peníze. Jenom žasnu, kolik lidí (a to dokonce vysoce postavení státní úředníci či případně místní spoluobčané) je schopno donášet a žalobníčkovat na vlastní zemi do zahraničí, kde o podstatě věci vědí … no slušně řečeno skoro nic. Že s tím ale budeme muset něco dělat, to je fakt. Do roku 2016 už moc času nezbývá.
