14. dubna 2016
Když jsme pracovali na volebním programu, jedním z klíčových předvolebních slibů bylo, že konečně začneme efektivně bojovat s lichvou. Dosud přehlížená oblast šedé ekonomiky, která mnoho občanů spouštěla do dluhové pasti. Nefungoval pořádný dozor, nebyly žádné sankce – jednalo se o volné pole působnosti pro tzv. predátory poskytování půjček, kteří ožebračovali lidi. Především sociálně slabší občané se mohli dostat do tíživé ekonomické situace, kdy potřebovali překlenovací půjčku. Když potřebuji peníze, podrobně nestuduji podmínky, za jakých je dostanu. Hlavně ať mám peníze hned a dostanu se z problémů. Tento přístup přivedl spoustu lidí do kolotoče věčného splácení, z kterého se zatím nedostali. Ano, každý je odpovědný za řádné splácení svých dluhů, ale v první řadě musí existovat jasná pravidla, že když už jednou splácím, musím vědět, kdy bude splaceno, a nebudu muset platit cokoliv navíc.
Můžeme konstatovat, že ČSSD splní svůj předvolební slib a zatočí s lichvou. Díky úsilí sociální demokracie je zásadní úprava podnikání s půjčkami na obzoru. Vypadá to, že na přísné regulaci šedé ekonomiky se shodnou všechny politické strany, které sedí ve sněmovně, což není tak časté. Základní principy, jak by měly být poskytovány půjčky, se pomalu rýsují. Stavebním kamenem nového zákona je, že dozor nad poskytovateli a zprostředkovateli úvěrů už nebude vykonávat Česká obchodní inspekce, ale přejde po Českou národní banku, která dohlíží převážnou většinu finančního trhu.
Výsledkem bude, že dojde k výraznému snížení poskytovatelů úvěrů, a budou stanovena jasná pravidla, kdo a za jakých podmínek může poskytovat úvěr. Kdokoliv, kdo poruší pravidla nebo dokonce bude chtít dávat půjčky načerno, může dostat pokutu od centrální banky až do výše 50 miliónů. Svévolnému poskytování peněžních prostředků by měl zabránit účinný dozor, který bude vykonávat Česká národní banka.
Zákon, který se pod mým vedením připravoval na Ministerstvu financí, získal po mém odchodu daleko měkčí a slabší kontury. Vychází vstříc bankám, místo aby chránil občany. Není to správná cesta, ale na druhou stranu každá regulace s sebou přináší otázky, že když chceme cokoliv podvázat zákony, je nutné zvážit, jak daleko je možné zajít. Nejde pouze bezhlavě chránit zájmy spotřebitelů, ale musíme také vyhodnotit dopad na druhou stranu – společnosti, mezi které patří banky či další finanční instituce, které občanům půjčky poskytují. Nalezení vyvážené úpravy, která vždy bude balancovat mezi protichůdnými zájmy, je prakticky nemožná. Můžeme alespoň vyzkoušet se jí přiblížit.
Diskuse se patrně strhne kolem výše základního kapitálu, kterou musí poskytovatelé půjček splňovat. Od původní hranice ve výši 2 miliónů pro každého, kdo bude chtít půjčovat peníze, se ministerstvo dostalo až na stávající částku 20 miliónů, která je výsledkem dlouhých jednání s centrální bankou. Je přirozené, že nastavení přísnější laťky zlehčí výkon dozoru. Ubydou desítky tisíc poskytovatelů a zůstanou převážně takoví, kteří budou chtít podnikat za transparentních podmínek. Snížení hranice, jak navrhuje poslanec Marek Benda (ODS), by zbytečně rozvolnilo trh pro poskytování půjček, čímž by se zkomplikoval dohled. Na druhou stranu navýšení kapitálu nad 20 miliónů by zase omezilo konkurenceschopnost a na trhu by nechalo pouze velké finanční instituce, které neposkytnou úvěr každému. Příliš vysoký kapitálový požadavek by vedl pouze k rozšíření černého byznysu.
Budeme také čelit debatám, zda každý, kdo sjednává půjčku, musí mít povinně maturitu. Na základě mých diskusí se zástupci trhu je zřejmé, že poskytování půjček je vedlejší činnost pro skupiny občanů, které mají nízké příjmy (ženy na mateřské či důchodci). Osoby, které mnohdy adekvátní školu nemají, ale na druhou stranu se mohou prokázat dostatečnou praxí. Stávající úprava umožňuje výjimku, aby maturitu nemusel mít člověk, který půjčky poskytoval přes pět let. Každopádně daleko měkčí úprava by byla prospěšnější. Mnohdy se jedná o osoby, které působí v regionech s vysokou nezaměstnaností (Ústecký kraj či Ostravsko) a přílišné požadavky na formální vzdělání by vedly k tomu, že by se jim ztratil další zdroj příjmů. Celkem by se mělo jednat o několik tisíc našich občanů, což je vysoký počet pro to, aby stál za zvážení úpravy. Adekvátní se proto místo pěti let jeví tříletá podmínka praxe, během které získají dostatečné znalosti, jak půjčování a splácení probíhá.
Právní předpis míří do druhého čtení, kde se určitě strhne diskuse, jak široká může být regulace. Pokud chceme chránit zájmy občanů – spotřebitelů, kteří mohou požádat o půjčku kdykoliv a pro cokoliv (třeba si chtějí koupit televizi nebo nábytek), musíme myslet na jejich zájmy a ochranu. Sociální demokracie je na správné cestě a plní svůj předvolební slib, aby zákon byl přijat. Na závěr si dovolím trochu odbočit a, i když to není zvykem, musím poděkovat našim poslancům z rozpočtového výboru – jmenovitě Václavu Votavovi, Zdeňku Syblíkovi a Ladislavu Šinclovi, kteří mi umožnili detailně diskutovat chystanou úpravou, a na základě našich diskusí jsme společnou prací připravili několik pozměňovacích návrhů, které zlepší vágní úpravu předkládanou Ministerstvem financí.
Martin Pros, bývalý náměstek ministra financí za ČSSD, autor zákona o úvěru pro spotřebitele
