30. ledna 2010
V souvislosti s debatami o stáním rozpočtu bývá často zmiňováno riziko státního bankrotu, jako argument v politickém boji. Podívejme se na problém státního rozpočtu a vůbec všech veřejných rozpočtů, střízlivýma očima. Ano, máme jako Česká republika problém, deficit státního rozpočtu bude za rok 2009 nejméně 192 mld. Toto je ovšem velmi předběžné číslo na základě pokladního plnění.
Deficit státního rozpočtu pro potřeby měření k přistoupení ČR do eurozóny ovšem ještě zohledňuje rozložení nákladů a výdajů v čase. Konečné číslo je pak též výsledkem technických jednání mezi úředníky Evropské komise a českým ministerstvem financí. Tento výsledek bude ovšem znám nejdříve v dubnu 2010. Z výše uvedených důvodů bankovní analytici Raiffeisen BANK, Česká republika očekávají výsledek za rok 2009 ještě horší. Deficit státního rozpočtu bude 224 mld. Kč tedy 6,1% HDP a celkový výsledek za všechny veřejné rozpočty dokonce 254 mld. Kč tedy 6,9% HDP.
Takový výsledek hospodaření státu a veřejného sektoru vůbec by byl v „mírových dobách“ zásadním problémem. Jenomže mi nejsme v „mírových dobách“, my žijeme v době světové finanční a hospodářské krize. Řada jiných evropských zemí má deficity v roce 2009 a bude mít v roce 2010 daleko větší než Česká republika.
Tabulka č. 1
Očekávané deficity veřejných financí ve vybraných zemích EU v letech 2009 a 2010 (v % HDP)
Země 2009 2010
Belgie -4,5 -6,1
Řecko -2,1 -5,7
Německo -3,9 -5,9
Španělsko -8,6 -9,8
Itálie -4,5 -4,8
Rakousko -4,2 -4,8
Portugalsko -6,5 -6,7
Slovensko -4,7 -5,4
Eurozóna -5,3 -6,5
Česká republika -6,9 -5,4
Lotyšsko -11,1 -13,6
Spojené království -11,5 -13,8
EU-27 -6,0 -7,3
Pramen: Evropská komise: „Public finances in EMU – 2009, květen 2009, Brusel, pro ČR jsou použity poslední odhady Raiffeisen BANK, Česká republika.
Jelikož pro ČR jsou použity zpřesněné odhady z ledna 2010 a čísla pro ostatní země jsou odhady Evropské komise půl roku staré lze reálně očekávat, že výsledek České republiky bude v relaci k ostatním zemím než vyplývá z výše ukázané tabulky. Pro věrohodnost země a případné riziko státního bankrotu je ovšem také velmi důležitá stávající „zásoba“ veřejného dluhu. Ten země, které již mají napůjčováno z minulosti jsou na tom hůře při stejném deficitu v konkrétním roce, než země, které si v minulosti příliš nepůjčovali.
Tabulka č. 2
Očekávaný vývoj míry veřejného zadlužení ve vybraných zemích EU v letech 2009 a 2010 (v % HDP)Pramen: OECD Economic Outlook 85 database
Země 2009 2010
Belgie 100,1 106,4
Řecko 106,9 111,8
Něměecko 78,2 84,1
Španělsko 58,4 68,2
Itálie 122,9 127,3
Rakousko 73,2 79,2
Portugalsko 83,8 90,2
Slovensko 34,8 41,2
Eurozóna 82,5 89,2
Česká republika 36,4 39,1
Lotyšsko n.a. n.a.
UK 75,3 89,3
Pramen: OECD Economic Outlook 85 database
Pro vyhodnocování rizika míry veřejného dluhu jsou dvě magické hranice: 60% HDP a 100% HDP. První hranice byla stanovena pro vstup a fungování země v eurozóně a druhá hranice je psychologická. Jakmile má země půjčeno více než je její roční produkt začíná být situace dramatická. Ze zemích uvedených v tabulce se jedná především o Řecko, Itálii a Belgii. Nejvážnější je zdá se být situace v Řecku, které k výše uvedeným problémům přidávají problémy politické a tak Řecko je největším kandidátem na státní bankrot v zemích eurozóny.
Ve skutečnosti státní bankrot je trochu „básnická licence“. Země nebankrotují jako firmy, kde vedení firmy je nahrazeno správcem konkursní podstaty. V případě zemí vláda zbankrotované země není nehrazena správcem konkursní podstaty, ale její rozhodovací volnost je zpravidla velmi omezena representanty Mezinárodního měnového fondu, který půjčí státu peníze na základní provoz a pak dohlíží pak, že země nemá příliš velké deficity, čehož lze dosáhnout snížením výdajů, zvýšením daní či kombinací obojího. V praxi to znamená, že Řecko již nyní dramaticky škrtá sociální dávky a Maďarsko přestalo stavět dálnice, páč na to nemá.
Dobrá zpráva pro Českou republiku, je že v tuto chvíli je velmi daleko od státního bankrotu, či spíše rizika, že bude škrtat sociální dávky či přestane stavět dálnice. Špatná zpráva je ovšem ta, že v roce 2011 nastane v Evropě i ve světě lámání chleba. Země se začnou dělit na ty, které úspěšně začínají konsolidovat své veřejné finance a na ty, které spadnou do státního bankrotu či se budou pohybovat na jeho hraně. I to je obtížné, neboť pak se jim prodraží financování veřejného dluhu. Pokud se dluh pohybuje na úrovni 100% ročního HDP jenom jeho obsluha může stát 5% HDP ročně a pokud se zhorší rating země může ta obsluha klidně vzrůst na 7 či 8% ročně.
Je tedy více než žádoucí, aby Česká republika zůstala ve skupině první, tedy ve skupině věrohodných dlužníků. Proto musí udělat jedno: snížit výrazně deficit státního rozpočtu na rok 2011 někam do úrovně kolem 120 mld. Kč či dokonce méně. Pokud se toto povede, tak nebude mít země žádný větší problém a to jak s financování veřejného dluhu, ratingem země či hrozbou státního bankrotu. Pro splnění tohoto cíle bude nutné zvednou o něco daně a seškrtat některé zbytnější výdaje. Obojí bude poměrně obtížné, neboť rok 2010 bude v České republice rokem supervolebním. Po volbách do poslanecké sněmovny v květnu 2010 přijdou volby místní a senátní v říjnu 2010. Jak ukazuje zkušenost z minulých let provádět zvýšení daní či snižování výdajů před místními a senátními volbami je politicky značně obtížné. Nicméně některé kroky bude nutné udělat a k dispozici budou i dva měsíce mezi volbami a koncem roku.
Naprosto zásadní ovšem pro úspěch očekávané vlády vedené ČSSD, která by měla vzejít z květnových voleb bude rok 2011. V prvním pololetí toho roku by měla prosadit všechny zásadní změny, které plánuje provést, tak aby mohly vstoupit v platnost nejpozději 1. ledna 2012. Problém je totiž v tom, že v říjnu 2012 budou další volby, tentokráte krajské a senátní … Rád bych věřil, že se ČSSD poučí z chyb Vladimíra Špidly, kterému se nechtělo po vyhraných volbách a povodních kousnout do kyselého jablka až prohrál Evropské volby a skončil jako premiér i jako předseda strany.
Závěrem, bych chtěl zdůraznit, že České republice státní bankrot ani nucená správa Mezinárodního měnového fondu nehrozí za předpokladu, že bude pokračovat v konsolidaci veřejných financí, která vlastně začala schválením rozpočtu na rok 2010. Jinou věcí, je že některé evropské země se v příštích dvou letech státnímu bankrotu asi nevyhnout, což samozřejmě ve veřejném prostoru vyvolá hysterii kolem této otázky. Aby tato věc nebyla pro ČSSD problémem je nutné, aby v této otázce byla iniciativní a nenechala se vláčet událostmi. Jsou všechny předpoklady pro to, aby to tak bylo …
