6. května 2021
Předvolební období tradičně bývají bohatá na nejrůznější návrhy, které vybočují z hranic všedních dnů. Většinou to jsou návrhy populistické, tedy toho druhu, které si mají získat přízeň větších skupin voličů. V tomto směru zcela vybočuje pozměňovací návrh podnikatele a poslance za ANO Pavla Juříčka.
Tento politik z kategorie „lidumilných miliardářů“ navrhuje zavedení až 16hodinových pracovních směn. Nyní zákony připouští za určitých podmínek směny nejvýše 12hodinové. Pan poslanec Juříček přichází s tím, že zaměstnavatel by mohl nařídit 16hodinové pracovní směny v případě postižení zaměstnavatele přírodní katastrofou, ale také v případě epidemie, výrazného propadu ekonomiky anebo jiných obdobných ekonomických důvodů. Jen zčásti by zvýšené pracovní úsilí záleželo na dohodě zaměstnance a zaměstnavatele.
Ve skutečnosti je ale motivace návrhu jiná. Sám navrhovatel v dubnu uvedl, že návrh rozhodně nesměřuje pouze na případy nutnosti vypořádat se s následky živelních katastrof a podobných situací. Naopak výslovně řekl, že návrh by měl umožnit nevolnické směny také v případě provozní nutnosti, například když hrozí zpoždění dodávek a na ně navazující penále zaměstnavatele. Návrh na výrazné snížení pracovněprávních standardů tedy vychází především ze snahy po dalším ekonomickém zisku při neschopnosti zaměstnavatele a jeho manažerů zorganizovat výrobu a objem zakázek tak, aby se daly zvládnout v mezích řádných pracovněprávních standardů.
Plán podnikatele a poslance Juříčka směřuje nejenom proti základním právům zaměstnanců. Na místě je totiž také položit si otázku, jestli předmětný návrh má ještě vůbec něco společného se zdravým rozumem. Navržená 16hodinová pracovní směna nejenže odpovídá standardům kapitalismu 19. století, jak je popsal ve svých románech například Charles Dickens anebo Émile Zola. Nemá už vůbec nic společného ani s požadavkem na zajištění bezpečnosti práce, ani s právem zaměstnance na odpočinek. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak si pan poslanec představuje, že budou kvalitní výrobky vyrobené v 16. hodině směny v jeho továrnách. Velká sláva by to nebyla a nemohl by za to žádný ze zaměstnanců. Nemluvě o míře pracovních úrazů, která by toto doslova ždímání lidí až na dřeň nevyhnutelně doprovázela.
Nepodstatná je argumentace, že v některých případech by si zaměstnanec mohl vybrat, zda na něco podobného přistoupí. Pracovněprávní vztah je totiž v řadě případů svobodný jen na papíře. Někteří zaměstnanci musí brát, co se nabízí. Kromě toho zdaleka ne všichni lidé jsou schopni dohlédnout dlouhodobé zdravotní následky takto nesmyslně dlouhých směn.
Nepřekvapí, že návrh jednoznačně odmítají odborové organizace. O nesmyslnosti návrhu ale svědčí také jeho odmítání z řad odborníků na trh práce z personálních agentur, ale i Svazu průmyslu a dopravy nebo Asociace malých a středních podniků.
Jediným kladem návrhu je tedy jen to, že ukazuje v plné nahotě, jak by vypadala vláda „odborníků z praxe“, kdyby nebyla korigována například ČSSD.
Bylo by zajímavé dozvědět se, jak si pan poslanec představuje, že budou kvalitní výrobky vyrobené v 16. hodině směny v jeho továrnách
zdroj: Lidové noviny 6. 5. 2021
