8. dubna 2021
Když Ústavní soud před dvěma měsíci zrušil na návrh skupiny senátorů klíčovou část volebního zákona, byla po právu kritika věnována době, jak dlouho mu to trvalo. Tři a čtvrt roku je skutečně nevídané. Přičemž umocněno to je tím, že na opravu ÚS nechal parlamentu necelých pět měsíců, navíc v rámci začínající předvolební kampaně. Jednání o nové úpravě voleb do Poslanecké sněmovny byla skutečně hektická, ale jak se zdá, směřují ke zdárnému konci. Novela už směřuje do Senátu.
Co čtenáři jako voliči přinese za změnu? Kvůli zásadnímu nesouhlasu senátorů padla možnost voleb v jednom volebním obvodu. Jeden volební obvod by zajistil maximální poměrnost systému a rovnost hlasů voličů včetně toho, že by voliči z kteréhokoliv kraje mohli volit i politika, který kandiduje v jiném kraji. Nicméně tato varianta neprošla a volit se bude i nadále v území stávajících 14 samosprávných krajů, kde budou také přidělovány mandáty v první fázi. A to samozřejmě poměrným způsobem.
Zvolena je taková metoda přepočtu, která nerozdělí všechny mandáty na úrovni jednotlivých krajů, jak tomu bylo doposud. Zbytkové hlasy každé jednotlivé kandidující strany se spolu s mandáty nerozdělenými v kraji přenesou na úroveň celé republiky a zde se rozdělí v rámci druhé fáze rozdělování. A to opět poměrným způsobem.
Zatímco podle Ústavním soudem zrušené metody přepočtu připadaly zbytkové mandáty rovnou v krajích stranám s největší silou, nyní budou mít i slabší strany šanci na získání mandátu na úrovni republiky. A to díky tomu, že zbytkové hlasy pro stranu z jednotlivých krajů dají dohromady tolik, kolik voličů připadá v průměru na jeden mandát.
Rozdělování zbytkových mandátů na úrovni celé republiky s sebou neslo další otázku ohledně toho, kdo má uvnitř jednotlivých stran získat zbytkový mandát, který straně připadne. Relativně dlouhou dobu bylo diskutováno o tom, zda se nevrátit ke způsobu užívanému do roku 2000.
Tehdy zbytkové mandáty uvnitř stran nebyly rozdělovány podle hlasů voličů. Státní volební komise tehdy oslovila stranické sekretariáty těch stran, které měly neuplatněné voličské hlasy z přidělování v krajích, a vyzvala je, aby dodaly seznam a pořadí kandidátů nezvolených v rámci krajů. A záleželo jen na vůli stranických sekretariátů, na koho z nezvolených kandidátů ukážou jako na prvního, druhého atd. Ať už podle hlasů voličů dopadl jakkoliv.
Tento způsob byl zajímavý pro vedení politických stran, ale z hlediska ústavnosti byl dosti problematický proto, že o mandátech v něm nerozhodovali v rámci přímého hlasování voliči. Už ikonický je příběh mj. M. Kalouska, jehož parlamentní kariéra v roce 1998 začala právě až v této druhé fázi přidělování mandátů na celorepublikové úrovni. Ke zvolení mu nestačily hlasy voličů, ale rozhodla nominace stranickým vedením.
Nakonec i s ohledem na zkušenosti z minulosti převážil názor, že zbytkové mandáty, které strana získá na úrovni celé republiky, by měli získat ti její kandidáti, kteří získali největší podporu voličů. Tím by měl být naplněn princip přímosti voleb i v této fázi volebního procesu. Doufejme tedy, že nový způsob přinese spravedlivější výsledky voleb.
zdroj: Právo, 8. 4. 2021
