16. srpna 2018
Jako každé léto se rozjíždějí ohnivé debaty o zvyšování minimální mzdy, ale i o navyšování platů ve veřejném sektoru. Jako každý rok se objevují stereotypy o tom, jak to může uškodit ekonomice nebo jak je to rozhazovačné.
Snižující se zadlužení a nejnižší nezaměstnanost v EU přitom hovoří o opaku. České mzdy jsou třetinové oproti Německu, naše ekonomika ale vykazuje téměř poloviční výkon. Sečteno a podtrženo, české mzdy jsou nízké i přes jejich zvyšování v posledních čtyřech letech. Jsou nízké i ve vztahu k produktivitě a k výkonu ekonomiky. Měly by tedy nejenom držet tempo s růstem HDP, ale být dlouhodobě i mírně vyšší.
Uvědomuji si dopad na české podniky, zvláště na ty malé a střední. Levná koruna v minulosti vedla spíš k nabírání více zaměstnanců než k investicím. Musíme ale ekonomiku připravit na to, že takto se daleko nedostaneme. Koruna posiluje a my musíme hledat příležitosti, jak zvyšovat produktivitu. Jak ukázala minulost, bez tlaku na mzdy to nejde.
Proto se bude ČSSD zasazovat o růst minimální mzdy, a to přinejmenším na 40 procent průměru, tj. o 1560 Kč. Je to minimum, co můžeme pro české zaměstnance, ale i pro naše hospodářství udělat.
Zvyšování minimální mzdy v příštím roce přitom neznamená, že podobným tempem poroste každý rok. Potřebujeme alespoň rámec pro rozhodování, které by bylo navázáno na výkon české ekonomiky a průměr mezd. Na úrovni 40 procent se minimální mzda pohybovala již před krizí a je to dobré východisko pro jednání. Další otázkou je pak samozřejmě zvyšování mezd ve veřejné sféře. Hnutí ANO nabízí pro veřejnou správu růst tarifů jen o dvě procenta.
V době, kdy je inflace mírně vyšší, to ale reálně znamená snížení tarifů. Růst mezd v soukromém sektoru pak znamená odchod kvalitních zaměstnanců. A bohužel často i setrvání těch méně kvalitních. V době, kdy chceme vytvářet kvalitní služby pro občany, to nepovažuji za seriózní východisko našeho jednání.
Je nutné nadále navyšovat investice do infrastruktury a celkové modernizace české ekonomiky. Čistě finančních prostředků je ale dost, z evropských fondů naopak nedokážeme dostatečně čerpat. Úzkým hrdlem je právě fungování státu a příprava projektů. Mnohem větší smysl proto dává investice do kvalitní správy.
Můžeme a musíme alokovat miliardy navíc na silnice, dálnice, železnice i datové sítě, ale ve chvíli, kdy státní správa není schopna efektivně nastavovat legislativní a správní prostředí, k úspěšnému využití těchto peněz vůbec nedochází.
Naopak to stojí miliardy navíc. Nekvalitní a podhodnocená veřejná správa je jedním z důvodů, proč klíčové projekty po celé zemi stojí či se předražují.
To nesmí znamenat zvyšování počtu úředníků. Naopak v poslední době bylo jejich navyšování přinejmenším lehkovážné. Souhlasím tedy s audity efektivity a zrušením přebytečných míst úředníků. Nesmí to ale jít na úkor výkonu veřejných služeb, což při současném návrhu dvou procent, a tedy reálného snížení tarifů, hrozí.
Nedávné statistiky ukázaly, že platy ve veřejné sféře jsou o zhruba tisícovku vyšší než mzdy v soukromém sektoru. Po přepočtení na vzdělanostní strukturu přitom vychází, že platy ve veřejné sféře by se měly pohybovat právě zhruba o tisícovku nad průměrem. Jinak budou veřejné služby ztrácet platovou konkurenceschopnost, vzdělaní lidé budou odcházet pracovat do supermarketů a veřejné služby budou horší a horší. Vzdělanostní struktura ve státní správě je pak ještě vyšší a odpovídala by průměrné mzdě zhruba 35 tisíc. Mzdové prostředky na jedno místo ve státní správě byly přitom jen něco přes 30 tisíc. Dochází k odchodu kvalitních a vysoce kvalifikovaných lidí. Trpí kvalita českých státních institucí. Mezeru v tomto ohodnocení by téměř zacelilo právě zvýšení tarifů o 10 procent. Při snížení počtu úředníků to ale znamená samozřejmě nižší nároky na rozpočet.
Pokud zkrátka nechceme rezignovat na moderní českou ekonomiku a kvalitní veřejné služby, musíme dále a rozumně zvyšovat minimální mzdu i platy ve veřejné sféře.
Zdroj: deník Právo, 16. srpna 2018
