7. srpna 2019
Vodu ve víno neproměním, ale naplánovat výdaje resortu práce a sociálních věcí, tak aby se kvalitně žilo i těm, co se nenarodili se stříbrnou lžičkou u úst, dokážu. Potřebuji k tomu však součinnost vlády.
Jsou dva typy politických stran nebo hnutí. První se snaží v souladu se svým programem zajišťovat potřebné služby občanům po celé volební období. Druhý před volbami hodně slibuje, ale po nich odvrací zrak a pouze záplatuje, když se něco pokazí.
Těší mě, že jsme se v koalici dohodli na narovnávání důchodů i na růstu platů státních zaměstnanců. Drsnější byl zápas o rodičovskou nebo o proplácení prvních tří dnů nemocenské. Výměna názorů nás čeká i nad návrhem státního rozpočtu pro rok 2020. Aby MPSV dostálo své roli, potřebuje navíc jedenáct miliard korun.
Není přece možné, aby se kvůli vyšším důchodům či rodičovské v ostatních kapitolách škrtalo. Osekat nemandatorní výdaje ministerstva o třetinu, jak nám vládní partneři radí, nejde. Fond vzdělávání jsem zrušila, vedení úřadu zeštíhlila. Další škrty by se musely týkat IT systémů, jejichž nová podoba je nezbytná už kvůli kybernetické bezpečnosti nebo bezpečnosti občanů.
Když nenajdeme 11 miliard, mohou zkolabovat sociální služby, které už letos dělaly krajům vrásky. Na příští rok chybějí tři miliardy. Pokud je nenajdeme, zřizovatelé budou muset propouštět, nebudou mít peníze na nájmy a provoz, což může vést k zavírání domovů důchodců. Senioři a zdravotně postižení zůstanou bez odborné pomoci a péče.
Na aktivní politiku zaměstnanosti scházejí dvě miliardy. Bez nich se utlumí veřejně prospěšné práce. Přestanou se uklízet chodníky a opravovat veřejné prostory. Lidé, kteří jsou těžce zaměstnatelní, přijdou o poslední možnost výdělku, skončí na dávkách a ztratí pracovní návyky.
Sociálně-právní ochrana dětí, jež leží na obcích, si žádá miliardu navíc. Bez ní může zaniknout. Děti ztratí zastání při vyhrocených sporech rozvádějících se rodičů, v případech domácího násilí, závislostí rodičů na drogách, hazardu, alkoholu apod. Obce budou muset propouštět sociální pracovníky.
Přes půl miliardy navíc spolkne sociální práce v obcích – se samoživitelkami, mládeží odcházející z dětských domovů, seniory a zdravotně postiženými. Půlmiliarda chybí i na pěstounskou péči. Nebo chceme, aby se pracně budovaný systém péče o ohrožené děti zhroutil a ony skončily v ústavech?
Další prostředky jsou nezbytné na dofinancování evropských projektů, na konkrétní projekty pro nejchudší rodiny a seniory nebo na investice.
Na sociální politice se nejlépe pozná, jak to stát myslí s občany. Ti když vidí, že se prosperita odráží jen na životní úrovni bohatších, ztrácejí důvěru v demokracii a právní stát.
Místo toho, aby nám ministryně financí pomohla tuto situaci řešit, opakuje hloupý vtip prvorepublikového agrárníka Švehly o sociálních demokratech, kteří prý rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo vykynout.
Jenže ten koláč tady je a všichni jsme se na něj podle svých sil složili. Spor se vede o to, kdo si do něj jak moc kousne. ČSSD zde není jen pro vyvolené – a podle toho bude dál jednat. Kdyby ale kolegové z ANO chtěli píchnout s rozpočtovými příjmy, rádi poradíme. Pár tipů bychom měli.
Zdroj: Právo, 7. 8. 2019
