15. srpna 2023
Zhoubné důsledky nacistické diktatury spolu s diktaturou komunistickou nutily celou řadu liberálně uvažujících německých ekonomů (nacházejících se v drtivé většině v exilu) hledat v 30. a 40. letech minulého století třetí cestu jako východisko z komunisticko-velkokapitalistických kleští. Neměla vykazovat ani znaky velkokapitalismu, ale ani komunismu. Hlavně neměla lidi zkracovat o jejich svobodu a nezávislost.
Nejvýznamnější postavou mezi ekonomy, hledajícími východisko ze sevření mezi kapitalismem a komunismem byl ekonom Wilhelm Röpke. Ještě před válkou uprchl před Hitlerem do Turecka. V Istanbulu učil na univerzitě. Později se po vypuknutí války usadil ve švýcarském Curychu.
Součástí Röpkeho úvah a hledání třetí cesty mezi komunismem a kapitalismem byl i způsob, jak čelit nejen vábení rádoby přímočarých řešení nabízených komunismem, ale i neblahým důsledkům bezbřeze liberálního kapitalismu (laissez faire). Ty druhé se v hrůzné podobě projevily v 30. letech během Velké hospodářské krize.
Podle Röpkeho to mělo být cosi, co by kapitalismus „humanizovalo“. Jinými slovy cosi, z čeho by měli prospěch všichni bez výjimky.
Sdílel přesvědčení, že lidská svoboda a kapitalismus se mohou vzájemně protnout, pokud se kapitalismus vyvaruje hrozeb, jež s sebou přináší velkokapitál, a pokud se lidé zřeknou zničující iluze vnutit hospodářství chomout plánovitého řízení a pokud nerezignují na soukromou iniciativu, vyztuženou soukromým vlastnictvím.
Röpke jednoduše odmítal „velkokapitalismus směřující ke vzniku kartelů“ na straně jedné a na straně druhé „hospodářství na povel“ (Kommandowirtschaft). Oba systémy ve své podstatě ničí demokracii spotřebitelů a svobodný trh. Východisko nacházel ve spojení „svobodných rozhodování autonomních hospodářských subjektů … a demokratického uspořádání společnosti“.
Šlo o nově pojatý liberalismus. Jeho cílem mělo být úsilí dosahovat co nejvyšší míry svobody jednotlivce, aniž by byly zpochybňovány a narušovány nezbytné řídící struktury lidského soužití.
Jinak řečeno: Co možná nejrozsáhlejší svobodu lidí v jejich (ekonomicko-podnikatelském) rozhodování a co možná nejsilnější stát, schopný ručit za tyto svobody a schopný účinně zvrátit pokusy znetvořit volný trh. Nestačí ale, jak ukazuje naše vlastní zkušenost, vybavit stát potřebnými institucemi.
Česko v této souvislosti lze studovat jako názorný příklad státu, který je sice vybaven veškerými potřebnými institucemi, majícími v popisu práce dbát na trvale udržitelný svobodný trh, přesto spíš připomíná díky rozsáhlé oligarchizaci a byrokratizaci (a to nejen v ekonomickém slova smyslu), již v plné míře připustily jeho vlády, onen kapitalismus, v němž nacházíme podobnost s komunismem.
Z článku Ivana Šterna „Hledání třetí cesty“.
Nutno dodat, že sociálně-tržní kapitalismus dnes hájí už pouze SOCDEM.
Jan Prokeš, předseda Sociálně demokratických seniorů
