14. února 2010
Na úvodní straně minulého čísla Líšeňských novin byla v článku „Poselství míru, lásky a naděje“ popsána událost předávání tzv. Betlémského světla v líšeňském kostele. Ačkoliv zdaleka nejsem tím nejpovolanějším k objasnění vzniku a organizace této novodobé tradice, dovolím si s autorkou článku polemizovat.
Předně, šíření Betlémského světla nemá nic společného s žádným prastarým zvykem, a už vůbec ne s pohanem Prométheem, který v řecké mytologii přinesl lidstvu oheň. Myšlenka šířit plamínek zažehnutý v Betlémě vznikla teprve před čtvrt stoletím jako součást charitativní akce – sbírky pro zrakově postižené děti nazvané Světlo ve tmě. Betlémské světlo je v adventní době odpáleno od věčného světla v jeskynní kapli v Betlémě, tedy v místě narození Ježíše Krista (který je v Písmu svatém označován též Světlem), a následně je lavinovitě předáváno tak, aby na Štědrý den zářilo v milionech příbytků jako symbol duchovního poselství vánočních svátků.
Co se týče organizátorů celé akce, je třeba uvést, že skutečnost, že Betlémské světlo každým rokem doputuje k líšeňským občanům, je zásluhou především českých skautů a líšeňské farnosti. Právě tito však v uvedeném článku ve výčtu těch, kterým je směřováno poděkování za popisovanou akci, pohříchu chybí.
Bez váhání se však připojuji k přání v závěru článku – nechť nás pokora, úcta člověka k člověku a pravda provází nejen rokem 2010.
