13. ledna 2023
Praha je překrásná pokladnice, do které naši předkové investovali mnoho duševna. Jenže když z pokladnice jenom vybíráte a nic tam nevkládáte, tak ji vyprázdníte. Daniel Libeskind
Na cestách po italských památkách převážná část cestovatelů obdivuje v Římě PANTHEON, fungující přístavy a akvadukty. V mém případě nevynechám silnici Via Appia, která začínala na Foru Romanu a pokračovala směrem jižním skze bránu v Aureliánových hradbách (Muzeum zdí) kolem barokního kostela Domine Quo Vadis, přes podzemní labyrint Kalixtových katakomb, ruin starořímského cirku (Circus Maxentius) a mauzolea Cecilie Metelly, snachy Marca Licinia Crassa, jednoho z nejbohatších Římanů své doby. Za dalším milníkem minu vilu konzulů Quintiliových. Silnice končila v přístavu Brindisi. Výstavba Via Appia byla slavnostně zahájena v r. 312 př.n.l. Existuje i zkrácená verze Via Appia s názvem Via Appia Traina, která byla postavena pod dohledem císaře Traina roku 114 n. l. s cílem zkrátit cestu z Říma do Brindisi o jeden až dva dny. Silnice sloužily pro vojenské a obchodní účely.
Dlouhá léta stavaři zkoumali pro nás nevšední trvanlivost stavebních konstrukcí z betonu z časů starověkého Říma. Pominuli „slepé uličky“ v bádání, tak až nyní vědci-technologové z MIT odhalili onu příčinu, spočívající v míchání složek budoucího betonu s nehašeným vápnem, která zahřála směs na vysokou teplotu. O trvanlivost i s minimální údržbou bylo v případě výše uvedených staveb touto exotermickou reakcí až do současnosti postaráno. Mezi stavbami, které stále stojí, je i zmíněný Pantheon v Římě s největší kupolí světa z nezpevněného betonu postavenou v roce 128 našeho letopočtu. Naproti tomu dnešní betonové stavby jsou i přes odebírané laboratorní vzorky na pevnost v tlaku MP, 28D, vodotěsnost, CHRL, modul pružnosti, měření krytí výztuže, náročné požadavky vyplývající ze systému jakosti pozemních komunikací, referenční dokument o BAT (BREF) pro cement, vápno a oxid hořečnatý cementárny a vápenky či splnění litery neustále novelizovaného stavebního zákona v porovnání s nimi jako hrady z písku. Mnoho z nich je pryč po pár desetiletích i přes náročné omlazovací kůry.
Dne 07.01.2019 jsem v návaznosti na neutěšenou situaci inženýrského stavebnictví publikoval tzv. Teze k situaci v dopravě – optimalizace, kde jsem připomněl nekonečné a opakující sliby politiků o tom, že příští rok bude postavena stovka nových silnic a dálnic, viz: https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Zemanek-CSSD-Teze-k-situaci-v-doprave-optimalizace-565845
Podle údajů ŘSD bylo v roce 2022 dokončeno 21,2 kilometru dálnic a 14,2 kilometru silnic I. třídy a v roce 2023 je naplánováno „slavnostně“ otevřít cca 15,4 kilometru dálnic a 43,1 kilometrů silnic I. třídy.
Aby proklamované sliby dané české veřejnosti nebyly v novém roce opět planými, doporučuji si přečíst publikaci zmíněnou ve výše uvedeném příspěvku a po jejím přečtení si položit otázku: „Kdo koho při budování Via Appia v roce 312 př. n. l. řídil, zda-li filosové odborníky anebo odborníci ony „filosofy"
Navrhl bych politikům se pokusit dívat hodně dopředu, ve vzdělávání, výzkumu, v kultuře, v řízení, dopravě, ale i v byznysu. Politikům v gesci dopravy bych doporučil nedělat politiku jen udržovací a na poslední chvíli, neboť bez toho skvělá a prospěšná díla nevzniknou. Bez toho se nevyrovnáme světu ani našim předkům, kteří tohle vše věděli a dělali. Bez toho zůstaneme ve stínu Via Appia i s jeho armádním architektem a důstojníkem dělostřelectva v jedné osobě Vitruviem.
