7. října 2009
Janotův úsporný balíček byl minulý týden ve sněmovně schválen, ministru financí už nic nestojí v cestě k tomu, aby společně se svými podřízenými sestavil státní rozpočet na rok 2010. Bude to rozpočet velmi napjatý, škrty pocítí na vlastní kůži většina lidí napříč profesemi i sociálními skupinami.
Díky návrhům České strany sociálně demokratické se podařilo zmírnit dopady těchto plánovaných úspor alespoň u nejpotřebnějších skupin obyvatelstva – u důchodců, zdravotně postižených či matek a otců na rodičovské dovolené.
Považuji za velký úspěch, že se podařilo přijmout usnesení Poslanecké sněmovny, ve kterém žádá vládu, aby v návrhu státního rozpočtu na rok 2010 nesnižovala objem prostředků určených na platy zaměstnanců veřejného sektoru a ponechala jej aspoň na úrovni roku 2009. Neboť pokud by se tak nestalo, vedlo by to k restrikci počtu míst ve školství a u některých zaměstnanců nikoliv ke stagnaci, ale k významnému poklesu nominálních mezd. Návrh, který měli poslanci minulý týden na stole, by trvale podhodnocoval lidi s vysokoškolským vzděláním a se vzděláním, které vyžaduje další a další kvalifikaci.
Když uvážím, že by vláda přijala opatření, kdy by došlo ke čtyřprocentnímu snížení platů u zaměstnanců ve veřejné sféře, pak při průměrném platu 24 tisíc měsíčně, platu pedagogických pracovníků, mluvíme o snížení o 1 tisíc korun měsíčně. K tomu musíme přičíst skutečnost, že v současném navrhovaném rozpočtu chybí peníze na platy učitelů ve výši přes dvě miliardy korun, což činí dalších 700 korun na platy učitelů. To znamená, že kdyby bylo toto opatření přijato, došlo by ke snížení platů učitelů a pedagogických pracovníků o zhruba 1 700 korun.
Pan premiér Fischer mi jako statistik jistě potvrdí, že lze dokázat snižující se nejen mzdové prostředky, ale i prostředky na učební pomůcky, učebnice a další vzdělání pedagogických pracovníků. Přitom i tato vláda ve svém prohlášení deklarovala podporu školství jako jedné z klíčových oblastí.
Pravda, kromě školství můžeme deklarovat i kritickou situaci u bezpečnostních sborů, policistů, příslušníků vězeňské služby. Chápu, že prožíváme období hluboké hospodářské krize, ale vím, že každá hospodářská krize má podle ekonomických pravidel svůj vývoj, že po krizi přijde konjunktura.
Ale krizí, kterou prožíváme my všichni, je dlouhodobá krize vzdělanosti naší společnosti. Nelze zavírat oči před klesající gramotností našich dětí a dalšími negativními jevy, které současnou špatnou situaci ve školství provázejí. A byť bylo minulý týden jednání ve sněmovně jednáním o balíčku úsporných opatření, myslím si - a můj názor potvrzují i renomovaní ekonomové - že v oblasti vzdělání a vědy tímto způsobem šetřit nedá.
