11. srpna 2010
Začaly nám opět povodně. Na severu Čech již tvrdě udeřily, na jihu Čech stále hrozí. Vláda potřebuje peníze na odstraňování povodňových škod. Ty ovšem nemá. Je tedy peníze nutno získat nějakou daní. Pro současnou vládní koalici je to vítaná záminka, jak zvednout daně, tedy porušit předvolební sliby, že daně v žádném případě zvyšovat nebudou (ODS a TOP 09). Přitom je zřejmé, že již před volbami věděli, že pokles souhrnné daňové kvóty v České republice ze 36% HDP v roce 2008 na 32% v roce 2009 je hlavní příčinou hrozivého stavu veřejných financí.
A kdyby k tomuto poklesu nedošlo, deficit veřejných financí by byl cca 40 mld. Kč a nikoliv 200 mld. Kč. V zájmu objektivity je třeba dodat, že k poklesu daňové kvóty došlo jednak přímou akcí Topolánkovy vlády, tedy snížením daní a sociálního pojištění, a také hospodářským cyklem. Pokud ekonomika klesá, tak se vybírá méně daní. Vliv těchto dvou faktorů je zhruba 50:50 a tedy bez daňových experimentů Topolánkovy vlády by deficit veřejných financí nebyl 200 mld. Kč ale „jenom“ 120 mld. Kč. Tedy ten deficit by byl pouze lehce nad 3% HDP, který vyžaduje Pakt stability a růstu EU pro přijetí eura. Nu a také by bylo snazší najít oněch 5 mld. které jsou potřebné na odstraňování povodňových škod.
Nicméně, když necháme stranou daňové pokrytectví vládní koalice, problém získání peněz na odstraňování povodňových škod zůstává a je třeba hledat nějaké řešení. Pokud by bylo přijato rozhodnutí hledat řešení daňovou cestou tak, návrh ministra Kalouska je snad ten nejhorší z možných. I při povodních se nerozpakuje prosazovat „pravicový sen“, kterým je daň z hlavy. Tentokráte tak, že stejnou částku zaplatí každý ekonomicky aktivní člověk, bez ohledu na to kolik vydělává. O 100 Kč měsíčně by měl přijít, jak člověk s platem 10 000 Kč měsíčně, tak člověk s platem 100 000 Kč měsíčně. Pokud nám jde o povodňovou solidaritu, tak by měla být minimálně proporční příjmu té které osoby. Tedy osoba s příjmem 10 000 Kč by mohla platit například 50 Kč měsíčně a osoba s příjmem 100 000 Kč třeba 500 Kč měsíčně.
Ještě lepší by ovšem bylo obnovit progresivní zdanění fyzických osob, které je obvyklé ve většině vyspělých zemí světa. A ne mít jako v České republice de–facto degresivní zdanění fyzických osob. Od určité hranice u nás platí, že čím větší příjem, tím nižší sazba daně! Absurdita systému je taková, že i bývalý ministr financí Eduard Janota navrhuje, aby bylo zavedeno druhé pásmo daně z příjmu fyzických osob ve výši 31%. Teprve po tomto kroku bychom odstranili degresivní daň z příjmu fyzických osob. Ani na takový malý krok směrem k daňové spravedlnosti není stávající koalice ochotna jít. Zavedení progresivní daně z příjmu fyzických osob je to řešení a ne zvyšování daní každému stejně.
Pokud by byla shoda na tomto řešení zbývá již jen vyřešit problém, kde sehnat okamžité peníze. Zde je možné využít zkušeností z povodní roku 2002 po kterých byly vydány tzv. povodňové dluhopisy v tradiční papírové formě. Tyto dluhopisy by byly nabídnuty občanům s tím, že budou úročeny pouze o inflaci. Občané by měly od státu zajištěno, uchování hodnoty svých peněz a solidaritu s lidmi postiženými povodní by vyjádřili tím, že by neočekávali zhodnocení svých peněz. Pro stát je tato forma financování dluhu také výhodná tím, že není závislá na rozmarech finančních trhů.
Ano, peníze na pomoc povodní postiženým lidem je třeba najít. Ovšem je solidarita a „solidarita“. Solidarita v podaní českého ministra financí Miroslava Kalouska žádnou solidaritou ve skutečnosti není.
