26. července 2010
Personální kroky ministra vnitra Radka Johna a skutečnost, že se ve svém úřadě z části obklopil lidmi ze soukromých bezpečnostních služeb a detektivních agentur, vyvolává mnoho otázek, pochybností a obav. Nejvíce vrásek způsobuje představa, že by tyto služby mohly participovat na státních zakázkách, mohly by být upřednostňovány při výběrových řízeních, nebo by dokonce mohly být některé činnosti ministerstva vnitra cíleně outsourcingovány firmami, ve kterých působili pánové Moroz, Zahálka a další.
Upřímně řečeno, těchto kroků se příliš neobávám, stalo by se to velkým mediálním tématem a zpochybnilo by to všechny ostatní kroky v boji proti korupci, lobbingu nejen dotčeného ministerstva, ale celé vlády. Daleko více se obávám ovšem něčeho jiného. A to představy, že na ministerstvu vnitra převládne v otázkách bezpečnosti myšlenka, že bezpečnost je vlastně „dobrý byznys“.
Lidé podnikající v soukromém bezpečnostním sektoru nabízejí ochrannou službu, techniku a informace tomu, kdo zaplatí. Neposuzují nějaká bezpečnostní rizika, ekonomické zájmy státu, nebo dokonce vládní bezpečnostní strategii a už vůbec ne obecný zájem o bezpečí pro všechny občany. Rozdíl mezi podnikáním v oblasti bezpečnosti a úlohou státu usilovat o bezpečí občanů je každému zřejmý.
V minulém volebním období vznikla mezi poslanci výboru pro bezpečnost iniciativa zabývat se soukromými bezpečnostními agenturami, dát jim lepší zákonnou úpravu a také je začlenit do bezpečnostní politiky státu. Je to logické, neboť se jedná o armádu asi 100 tisíc pracovníků, některých velmi dobře vycvičených, podílejících se na ostraze jaderných elektráren a jiných strategických podniků. Uskutečnilo se několik jednání a také seminář, na který byli pozvání zástupci asociací bezpečnostních služeb. Semináře se mimo jiné zúčastnil i pan Moroz, mimochodem fundovaný odborník, nyní náměstek ministra vnitra, doporučený panem Kalouskem. Myšlenka byla jasná - dát pravidla těmto agenturám a v krizových situacích je využít ve prospěch státu.
Teď se obávám opačného myšlenkového postupu – jak začlenit státní bezpečnostní složky do soukromého byznysu. Je to možná příliš tvrdé a silné podezření, ale bojím se toho, aby při stanovování strategie bezpečnosti nepřevládlo ono obchodní myšlení. Mám obavy z toho, aby se bezpečnost nově neuplatňovala tam, kde se to vyplatí, nebo dokonce zaplatí. Abychom v bezpečnostní politice státu nedopadli jako v té zdravotní, kdy každý má právo na bezplatnou péči, ale musí zaplatit nějaký poplatek a na tu lepší péči si musí připlatit.
Mám obavy také z toho, aby se policie pod řízením Radka Johna nechovala jako předvolební hlídky VV, které vyháněly bezdomovce a narkomany z lukrativních center měst do chudších částí a tam už se o ně nestaraly.
Radek John nemusí dávat hlavu na špalek za svého náměstka, ale musí dát jasně a prokazatelně najevo, že bezpečnost státu nebude soukromým byznysem, že bude dostupná pro všechny a že on stojí v čele rezortu vlády, která má za povinnost zaručit všem občanům bezpečí, neboť jenom tehdy se budeme cítit svobodní.
