18. března 2010
Jaksi nám už přijde normální, že když chceme levně nakoupit oblečení nebo elektroniku, jedeme do Německa, nebo ti movitější rovnou do USA. Náklady na cestu přitom rozdíl v cenách bohatě vyrovná. Také láhev vína stojí v české restauraci většinou dvakrát tolik, než srovnatelné víno v Itálii nebo Rakousku. Máme si na ten samý princip zvyknout i v případě telekomunikačních a bankovních poplatků, nebo u cen energií?
Oponenti z ODS říkají, že ano. Že když tento stát vůči velkým monopolním korporacím trochu přitvrdí, jak jsme nedávno navrhli, zahraniční investoři utečou, přijdeme o pracovní místa a nakonec zaplatíme víc než dnes. A že u nás zavádíme komunistickou Státní plánovací komisi.
To je ale přece nesmysl. Není normální, že telekomunikační poplatky jsou v České republice druhé nejvyšší v Evropě. Nebo že banky u nás chtějí za správu účtu více než ve většině zemí EU (s výjimkou Itálie, tam platí dvakrát tolik, co u nás). Vodné a stočné u nás za poslední 4 roky vrostlo o 34 procent, cena tepla za stejné období je o 45% vyšší, cena za odvoz odpadu šla nahoru o 170 procent, plyn podražil o 44 procent a cena silové elektřiny od roku 2006 stoupla o 122%. To vše v podmínkách, kdy příjmy domácností naopak klesaly. Já to považuji za typický projev monopolního chování nebo projev firem jednajících ve shodě.
Jsme zkrátka ve srovnatelné situaci, jakou kdysi zavedl Václav Klaus v podobě bankovního socialismu. Pod štítkem liberalizovaného trhu strkáme hlavu do chomoutu totálního zajetí monopolních dodavatelů.
Civilizovaný evropský stát se takovému postupu více méně dominantních hráčů na trhu úspěšně brání dvojím způsobem. Zaprvé – pokud to jde - rozšiřuje konkurenci. Zadruhé má regulační úřady, které zneužívání monopolního postavení účinně brání. To přece není žádná Státní plánovací komise, to je normální nástroj vyspělých ekonomik!
Je jenom naše nedůslednost, nebo naopak důslednost lobbyistů těchto firem, že s tím neumíme nic udělat? A divím se představitelům politické pravice, že to nejsou ochotni přiznat. A že místo toho žvaní o hrozbě zestátnění nebo nás přirovnávají k Che Guevarovi. Koneckonců jsou to oni, kdo by měl mít v popisu práce boj za co nejvíce liberální trh oproštěný od monopolů. Ne já, oficiální levičák.
