11. července 2009
Představoval jsem si ty letošní prázdniny opravdu zcela jinak. Co naplat, příroda nám zase jednou ukázala svoji sílu... Zajel jsem během těchto dnů do mnoha obcí našeho postiženého kraje a uvědomil jsem si také jednu věc, o které se zatím moc nemluvilo, že byl totiž zničen nebo poškozen majetek nejen soukromý, ale i veřejný. Nejde přitom jen o komunikace – cesty, silnice, chodníky, ale třeba i veřejné osvětlení nebo budovy včetně kulturních památek.
Červencový prodloužený víkend jsme si připomínali památku velkého filozofa a církevního reformátora Mistra Jana Husa. Paradoxně právě v tyto dny zasáhl přívalový déšť i jeho Památník v Husinci u Prachatic. Špatně opravený a lehce chátrající dům se tak stal na chvíli středem pozornosti, když se začala hledat odpověď na otázku, kdo potřebnou opravu zaplatí. Odhadovaná částka se totiž pohybuje okolo dvaceti milionů, což se možná některým úspěšným podnikatelům může zdát úsměvné, pro rozpočet tak malé obce, jako je Husinec, je to však částka z říše snů. Nejjednodušší nápad tedy je: převeďme objekt do majetku kraje. Hejtman Zimola je jistě připraven Husinci pomoci, ale ani on ani já nevidíme v navrhovaném převodu jakýkoli smysl, než že se majitel (tedy obec) zbaví zodpovědnosti. Jistě vstoupí do hry i ministerstvo kultury. Potřebné fondy na to má (samozřejmě nikoli na celou částku!) a jen se divím, že obec o příspěvek už dávno nepožádala. Říká se tomu vícezdrojové financování a podobných situací jsem v době svého působení na ministerstvu řešil celou řadu.
Zaujala mne však ještě jedna poznámka, řečená v televizní reportáži jaksi mimoděk. Husův památník navštíví za rok 5.000 – pět tisíc – návštěvníků. Tedy v podstatě tolik, kolik přijde v Českých Budějovicích diváků na jeden hokejový zápas v sezóně. To není pro provozovatele Památníku dobrá vizitka. A tak mne nepřímý důsledek povodní přinutil zamyslet se nad úplně jiným problémem. Umíme využívat naše kulturní památky? Umíme jim udělat dostatečnou propagaci, reklamu a dostat je do povědomí turistům, školám, sdělovacím prostředkům? Zdá se, že nikoli. Přitom jižní Čechy toho mohou svým návštěvníkům hodně nabídnout.
A jen tak mimochodem: od významného kulatého jubilea (600 let upálení Mistra Jana) nás dělí jen šest let. Chtělo by se mi říci – to uteče jako voda. Jistě budeme svědky velké mediální kampaně. O Husovi se bude psát, mluvit, budou se pořádat konference o jeho díle a odkazu. Snad i církev svatá v rámci přehodnocování svého vztahu k tomuto velkému reformátorovi se k němu bude, byť jen velmi opatrně, hlásit. Co myslíte: podaří se do té doby Památník opravit a zároveň zvýšit jeho návštěvnost alespoň na dvojnásobek?
