25. ledna 2010
Místopředseda ODS Petr Nečas občas vypadá v mediích trochu jako suchar. Že je to mylný dojem ovšem prokázal ve svém článku pro Právo ze dne 25. ledna 2010. Obvinil ČSSD ze všech možných smrtelných hříchů a přivlastnil sobě a ODS fakt, že Česká republika měla v roce 2008 nejméně chudých z celé Evropské unie. Je velmi pěkné, že ohrožených chudobou máme jen 9%. To je pěkný výsledek, ale ten poslední, kdo za to může je ODS a její politika!
To že máme málo chudých je dáno především tím, že máme solidární důchodový systém, který zajišťuje, že jen málo důchodců propadne pod hranici bídy. A právě tento důchodový systém měl pan exmistr práce a sociálních věcí v hledáčku. Pokoušel se zahájit jeho privatizaci zavedením tzv. opt-out. Co by to znamenalo, mladší a bohatší by dostali možnost si spořit na důchody v kapitálových penzijních fondech a v systému průběžného financování by bylo stále méně peněz na financování valorizace důchodů a postupem doby by se i naši důchodci dostávali pod hranici bídy. Že to není abstraktní nebezpečí ukazují zkušenosti Slovenska, Polska a Maďarska, kde umožnili opt-outy a základní důchodové systémy již dnes nemají dost peněz na financování důchodů. Je samozřejmě možné říci, že přechod na kapitálové penzijní fondy je bolestnou záležitostí, ale že musíme trpět, dovolit nárůst bídy, utratit tuto operaci jeden roční HDP a za 20-30 let všechno bude skvělé. Bohatí důchodci budou radostně pobírat důchody (dividendy) z peněz moudře investovaných zkušenými správci fondů. Bohužel poslední léta přinesla pro zastánce této teorie řadu špatných zpráv. Především dobře placení správci těchto fondů odsají nemalou část výnosu, pokud nějaké jsou. Co je však ještě horší je fakt, že v kapitalismu se přihodí čas od času krize s velký K. To se stalo v letech 2008 a 2009 a vedlejším důsledkem bylo že v USA se vypařilo americkým důchodcům 20-30% prostředků, které měli uložené na důchod. Ani tyto varující informace zatím nepřinutili zastánce privatizace penzijního systému k přehodnocení názoru a mezi nimi i pana místopředsedu Nečase. Jinými slovy kdyby pan místopředseda Nečas jeho strana vydrželi u moci, počet chudých by začal rychle růst.
To že pan místopředseda vydává zavedení rovné daně, která vlastně ani není rovná za výdobytek pro chudé, je docela legrační. O dani z daně, tedy o dani ze sociálního a zdravotního pojištění darmo mluvit. Jedno bych však panu místopředsedovi přiznal a to je boj proti zneužívání sociálních dávek. Nejde přitom o to, kolik se ušetří miliard na makroúrovni, těch mnoho nebude, spíše však jde o že lidé chtějí základní spravedlnost, ne mít pocit, že já makám od šesti ráno, někdo jiný si spí a má na dávkách, které získal neoprávněně skoro stejně jako já. I ČSSD podporuje boj proti zneužívání sociálních dávek, mimo jiné i proto, zneužívání je pak používáno jako záminka pro odbourávání sociálních dávek. To samozřejmě není v zájmu občanů České republiky. Panem Nečasem citované Lotyšsko má dnes obrovské problémy s bídou, protože si nevybudovalo instituce sociálního státu, které jsou nejvíce zapotřebí právě v době hluboké hospodářské krize. V optimální případě by peníze uspořené bojem proti zneužívání sociálních dávek měly být použity uvnitř systému. Mzdy v oblasti sociální péče jsou v ČR velmi nízké a to je situace dlouhodobě neudržitelná. Tedy boj proti zneužívání ano, ovšem s tím, že výnosy budou použity a zanedbaných oblastech sociální péče.
Ještě v jednom lze s panem místopředsedou Nečasem souhlasit: kuratela Mezinárodního měnového fondu je tím největším strašákem. Něco o tom vím, zastupoval jsem Českou republiku v MMF v letech 1999-2001. Země která se dostane do nucené správy MMF přestává stavět dálnice (Maďarsko) či dokonce snižuje nominální důchody (Lotyšsko). Z těchto důvodů vyhlásila ČSSD za své krátkodobě priority boj s nezaměstnaností a stabilizaci veřejných rozpočtů. Jako střednědobé cíle pak obnovení hospodářského růst a zavedení eura a to s pokorným vědomím, že tyto cíle jsou občas proti sobě jdoucí. Nicméně v tom je složitost hospodářské politiky. Soustředit se jenom na jeden cíl vede k velkým nákladům v neprioritních oblastech. Stabilizace veřejných rozpočtů je tedy pro ČSSD velmi důležitým cílem, nikoliv však cílem jediným.
Shrnuto a podtrženo: ODS rozhodně není ten subjekt, který zajistil, že máme nejméně chudých v EU. ODS ovšem nemá ani ekonomickou kompetenci, jak se občas traduje. V roce 1997 skončila vláda ODS záporným růstem HDP v době, kdy sousedi silně rostli. V roce 2009 měla trochu štěstí, neboť přišla světová hospodářská krize. Růst HDP v prvních třech čtvrtletích roku 2008, tedy ještě před krizí, se snížil o dva procentní body, pokud by krize nepřišla došlo by pravděpodobně k dalšímu poklesu hospodářského růstu jako důsledek Topolánkových reforem. Bude tedy jen dobře, pokud tato strana stráví nejméně čtyři budoucí roky v opozičních lavicích.
