28. prosince 2009
Teatrální výkon poslance ODS Zdeňka Proseka na jednání sněmovny o státním rozpočtu vcelku zřetelně odhalil postupy občanskodemokratického poslaneckého klubu: místo dohody a kompromisu populistické výkřiky, místo argumentů prázdné politické proklamace. A především vůbec nevnímat potřeby obyčejných občanů.
Pan poslanec prohlásil, že zadlužování je výsadou levicově smýšlejících lidí, kteří se neumějí uskrovnit a okrádají tak vlastní děti, jež budou muset platit dluhy v budoucnu. Bohužel, krize zasáhla lidi napříč sociálními vrstvami. A rodin, kde jeden nebo oba živitelé přišli o práci, masivně přibývá. Jim nejde o salónní rozhodování, zda ušetřit na dovolené, nebo na nové televizi. Takovým rodinám jde často o holé přežití, střechu nad hlavou, zajištění základních věcí pro „normální“ rodinný život. A ten chce pro své děti, na něž se pan poslanec odvolává, zajistit každý rodič, ať je zaměřením napravo, nebo nalevo.
Zřejmě po vzoru našich bavičů se poslanec ODS snažil podložit svůj názor postřehy ze života. Marně. Například rada, že pro ženu bez práce je třeba najít „nějaké domácí zaměstnání“, jistě pomůže tisícovkám nezaměstnaných žen. Kurióznější už snad bylo jen doporučení jakéhosi poslance na Slovensku, že by ženy řidičky neměly mít na dálnici nárok jezdit v pravém rychlejším pruhu.
Stejně pokulhává i přirovnání rodinného rozpočtu ke státnímu. Rodinné finance skutečně ovlivňují z největší části členové rodiny a jsou za něj plně odpovědni. Státní rozpočet, který má vliv na konkrétní občany, ovšem samotný občan ovlivní jen minimálně. Rozhodně nenese vinu za globální světovou krizi, ani za to, kolik peněz mizí z veřejných financí nejrůznějšími metodami tunelování.
A zatímco rodič má v krizi velmi omezené prostředky, jak situaci vyřešit, stát i v této kritické situaci má kam sáhnout. Jsem přesvědčena, že pomoc nejvíce poškozeným odvětvím a lidem pracujícím v těchto odvětvích je v této mimořádné situaci povinností státu.
Rozdělení českých rodin na pravicové a levicové je zkrátka nehorázná pitomost. Podle pravicových parametrů pana Proseka se totiž dnes chová devět desetin českých rodin. Ale zde nejde o porovnávání racionálních přístupů, o nutné šetření, utahování opasků. Zde jde jen o to, zajistit lidem, kteří se ne vlastní vinou dostali do potíží, aby mohli udržet své rodiny v chodu.
Poslanci ODS se odvolávají na údajně velký dluh, které budou naše děti muset v budoucnu splácet.
Pokud bychom ale tyto peníze ze státní kasy nevydali, rozrostou se stovky tisíc nezaměstnaných rodičů o další desetitisíce, kteří nebudou schopni zajistit svým dětem mimo jiné základní podmínky pro dokončení vzdělání a rozvoj osobnosti.
To by mělo pro naši zemi hlubší a dalekosáhlejší důsledky nežli splácení jednoho z nejnižších státních
dluhů v Evropě. Přesně cílená podpora do krizí nejvíce postižených sektorů hospodářství, které pro státní rozpočet na rok 2010 navrhla ČSSD, je správné rozhodnutí pro krizí poznamenané generace českých a moravských dětí.
