Realita a fikce ministra Kocourka

Předně je třeba říci, že v navržené koncepci se s ministrem Kocourkem naprosto shoduji ve výčtu stávajících nedostatků naší ekonomiky a jejich nutných budoucích náprav. Z pohledu mého a sociální demokracie vůbec je základem úspěchu vzdělanostní ekonomika, neboť v současné době neustále narážíme na fakt, že naše ekonomika je stále spíše trhem levné pracovní síly, nežli trhem typu hi-tech. A protože je zároveň pravdou, že naše současné rozpočtové prostředky nejsou uzpůsobeny tomu, aby se o vše staral pouze stát, je nezbytně nutné, abychom maximálně podporovali firemní vývoj a výzkum inovací. Spoléhat se pouhé zvýšení podílu HDP na jednoho občana jistě není tím hlavním.

Současně je třeba, aby systémovou změnou prošel celý systém vzdělávání. V případě průmyslu a obchodu mám pak na mysli především podporu technického školství, a to nejen na vysokoškolské, ale i středoškolské a samozřejmě i učňovské úrovni. Dokud nebudou mít čeští studenti přístup k nejnovějším technologiím, které musí nejen poznat v učebnici, ale zároveň se s nimi naučit i pracovat, nelze očekávat, že absolventi technických škol se budou moci plnohodnotně porovnávat se studenty západoevropských škol, kteří tyto prostředky na svých nejlepších univerzitách k dispozici mají. Zkrátka, omezování peněz na financování vědy a výzkumu, kterého se bohužel dopustila i Nečasova vláda, pro nás nikdy nemůže být přínosem.

Základem každé konkurenceschopné ekonomiky, alespoň s ohledem na vlastní region, je nepochybně i moderní a kvalitní infrastrukturní síť. Vzhledem k naší geografické poloze, kdy musíme Českou republiku vnímat jako dopravní křižovatku v srdci evropského kontinentu, je pro nás otázka systému dálnic, železnic, překladišť či rozvodů elektřiny naprosto kruciální. Na příkladech zemí, jako je Japonsko, bychom se zároveň měli učit, že i dálnice lze efektivně stavět v horizontu měsíců, nikoli let, jako je tomu u nás. Japonci si totiž po nedávné přírodní katastrofě v podobě ničivé vlny tsunami uvědomili, že bez silniční sítě, která byla zničena, nebudou moci zásobovat postižené oblasti dostatečně efektivně a sami sobě by tak řezali onu pověstnou větev. Proto byla prakticky zcela zdevastovaná dálniční síť opravena (rozumějme znovu postavena) v řádu několika týdnů.

Stejně tak je ale třeba využívat veškerých příležitostí, které nám dává například Evropská unie v podobě strukturálních fondů. Ty je třeba čerpat s maximální efektivitou, což se bohužel především za vlády Mirka Topolánka téměř vůbec nedělo. Naprosto nepostradatelnou v otázce zahraničního obchodu je potom moderní, profesionální ekonomická diplomacie. V této otázce pak musím konstatovat, že současná Nečasova vláda naprosto selhává, neboť už v samotném jejím začátku nechal ministr zahraničí Schwarzenberg zrušit celou řadu našich ambasád v oblastech s očekávaným budoucím ekonomickým potenciálem. Stejně tak byly poté na našich ambasádách zrušeny posty tzv. obchodních zástupců, kteří pomáhali českým vývozcům v komunikaci s tamním trhem. Ke cti ministru Kocourkovi slouží, tento krok ministra Schwarzenberga se pokouší ve spolupráci s agenturou Czechinvest alespoň částečně napravit.

Jsem přesvědčen, že vize ministra Kocourka se prozatím výrazně liší o reality současné České republiky. Obecné návrhy, kterých je nová koncepce ministerstva průmyslu a obchodu plná, v této chvíli ničemu nenapomohou. Jak je patrné z výše uvedených nutných opatření ke zvýšení naší konkurenceschopnosti, jejichž výčet rozhodně není kompletní, musí se jednat o široký meziresortní kompromis, který musí respektovat nejen jednotlivý ministři, ale především jednotlivé vlády.

Je zřejmé, že jen do roku 2020 se v České republice ještě minimálně dvakrát vystřídá vláda. Pokud by ale každá vláda, ať už bude jakákoliv, měla navrhovat nový plán, nedostaneme se nikam. Proto jsem také přesvědčen, že plánovaná měsíční veřejná a odborná debata nad představeným návrhem ministra Kocourka je příliš krátká na to, aby byl nalezen dostatečný kompromis, kterého by se mohly držet například i případné sociálnědemokratické vlády. Nehledě pak na to, že se obávám, že nás nikdo k takovému jednání pozvat nechce, což bych ovšem považoval za nesmírnou chybu.

Na závěr bych rád dodal, že vše, co jsem popsal, může fungovat pouze v prostředí bez korupce. To je místo, kam by se „vláda boje proti korupci“ měla reálně, nikoli fikčně, zaměřit nejdříve…

Milan Urban, stínový ministr průmyslu a obchodu za ČSSD