Fascinuje a rozčiluje mne znovu a znovu, jak se okázale ignorují varování lidí, kteří pracují v regionálním zdravotnictví a poukazují na dlouhodobé nevratné dopady rozhodnutí, která se dělají v centru, aniž by se posoudily skutečně veškeré jejich dopady. Rozhodnutí, jejichž následky se projeví celou vahou až s odstupem několika let…
Další příklad: Chirurgie je jedním ze základních oborů medicíny. Oborem, který se vždy těšil velkému respektu a prestiži už kvůli tomu, že řezat do lidského těla bylo odjakživa vnímáno jako něco mimořádného až posvátného.
Je to umění a náročný obor, který vyžaduje nejen precizní znalost anatomie, chirurgických vyšetřovacích a léčebných postupů, ale při operacích také zručnost, představivost, schopnost improvizace, rozhodnost, odpovědnost a velkou fyzickou i psychickou odolnost. Každý řez, každý steh u každé operace má své místo, každý nezdar má dalekosáhlé důsledky. I proto byli a jsou chirurgové odjakživa oporou a výkladní skříní každé nemocnice.
Široké spektrum operačních výkonů vedlo postupně k tomu, že se chirurgové v týmu věnovali specializaci na různé oblasti chirurgie. K odpovědnosti lékařů samozřejmě patří i to, nepouštět se do výkonu, kde není jejich erudice dostatečná. Od toho jsou vyšší pracoviště. To nikdo nezpochybňuje a vždy tomu tak bylo.
To, čeho jsme ale svědky dnes, je nahrazení úsudku lékařů administrativním zákazem provádění čím dál širšího spektra výkonů a jejich direktivní odsun z regionálních do velkých fakultních nemocnic, do takzvaných center. Vychází se pouze mechanicky z počtu vybraných výkonů, bez ohledu na léčebné výsledky daného pracoviště a erudici jeho lékařů.
To, k čemu ale celá tato současná centralizační tsunami vede, je totální osekání spektra výkonů, které se budou moci v regionálních nemocnicích provádět. Co zbyde? Žlučníky, kýly, hemoroidy a amputace?
Takto si ministerstvo představuje základní obor medicíny? Tohle má být atraktivní obor pro absolventy lékařských fakult? Ale nejen to.
Osekání spektra prováděných operací má dopady i pro řešení akutních případů, například náhlých příhod břišních z různých příčin nebo komplikací, které mohou vzniknout během operace, i ze zcela jiného oboru. Například gynekologický výkon se může zkomplikovat a změnit ve výkon chirurgický s operací na konečníku. Kdo bude takové situace řešit? Budou si je také přebírat ona centrová pracoviště? Kdy a jak? Chirurgie samozřejmě nejsou jen plánované výkony a i ty se mohou zkomplikovat. Chirurg je musí umět na místě zvládnout. Centralizace a osekání výkonů tuto jejich univerzálnost pro akutní případy fakticky znemožní.
A odkud se budou brát ambulantní chirurgové v regionech, které dnes vychovávají právě chirurgická oddělení standardních okresních nemocnic? Z fakultních nemocnic ve velkých městech? Nechte se vysmát!
A co na to samotní chirurgové? Já vím a chápu, jsou zavaleni prací na sálech a na řešení budoucnosti svého oboru nemají čas ani sílu. Spoléhají asi na to, že to nebude tak horké a že to nějak dopadne. Obávám se, že to není dobrý přístup, který se celému oboru fatálně vymstí.
A pacient? Péče se mu opět jen vzdálí a její slibovaná dostupnost lepší rozhodně nebude.
Kladu si jen otázku, jestli se tohle všechno děje z trestuhodné krátkozrakosti, nebo proto, že si kdosi usmyslel, že tady máme moc nemocnic…
Olga Sehnalová
bývalá poslankyně Evropského parlamentu
