Jedna z výrazných tváří domácí politické scény Jana Maláčová pochopitelně nežije jen prací. Vychovává desetiletého syna Gustava, ráda vyráží na dlouhé procházky a nedá dopustit na letní buchty s tvarohem a voňavým ovocem.
V květnu jste oznámila, že bojujete s onkologickým onemocněním. Jak se momentálně cítíte?
Cítím se dobře, hodně teď sportuji, a to mi dodává hodně energie. Vedle jógy jsem zase začala plavat a teď i běhat. Jsem za to moc vděčná.
Kdy naposledy jste se opravdu od srdce zasmála?
Předevčírem. Rozesmál mě partner, má drsný smysl pro humor, a to miluju.
Mimochodem, kdo z vyhlášených komiků, ať už domácích či zahraničních, vás vždy zaručeně pobaví?
Sleduji jich několik, zejména na sociálních sítích. Mám ráda Davida Váchu a Kláru Lhotskou. Jsou boží. Dělají si legraci z každodenních situací nebo ze stereotypů
v rodině.
Vychováváte svého syna podobně, jako vychovávali rodiče vás?
Snažím se, aby namísto poslušnosti přemýšlel. Aby uměl řešit problémy. Aby se poučil, když udělá chybu. Aby získával sebevědomí z věcí, co se naučí anebo zvládne sám. Chci, aby věděl, co si počít, když zažije odmítnutí, a uměl bránit sám sebe. Emocionálně i fyzicky. Aby všechny lidi respektoval, ale nikoho se nebál. Přijde mi důležité, aby hodně četl a hodně sportoval. Také zkoušíme hodně různých kroužků, aby si našel, co ho baví nejvíce. Ze zásady si říkáme pravdu. Spolu vyřešíme cokoliv, v klidu, máme takovou dohodu. A myslím si, že důležitý je řád a rituály. Jít ve stejnou dobu každý den do postele, v pátek míváme náš filmový večer a tak. Dětem to dává jistotu.
Jaká je jeho nejoblíbenější hračka a jaká byla ta vaše?
Můj syn ujíždí na počítačové hře Minecraft, asi jako všechny děti v jeho věku. Jsem ráda, že je to „budovací“ hra a žádná střílečka. Jinak rádi hrajeme šachy a teď
si oblíbil kendamu. To je dřevěná hračka z Japonska, která vypadá jako kladívko a nahoře je kulička s dírkou. Je to vlastně sport, trénuje se tím motorika, soustředění
a vytrvalost. Já jsem milovala stavění bunkrů. Doma z dek a ze židlí, v přírodě nebo u babičky na zahradě z čehokoliv. To mimochodem syn zdědil. (smích)
A oblíbená pohádka?
Já mám stále ráda Tři oříšky pro Popelku a Princeznu ze mlejna. Syn je teď ve fázi, kdy se mu moc líbil Nekonečný příběh a Malý Buddha. Takže už je spíše na dětské filmy
Při čem si nejlépe odpočinete?
Doslova potřebuji dlouhé procházky. Skvěle funguje sport, jen tak si číst anebo dobrý film.
Co máte ráda na létu?
Na létu mám ráda, když si dávám na balkoně ranní kávu a svítí mi sluníčko do obličeje. Také dlouhé dny a teplo, večer koncert cikád a ten pocit radosti, když zabalíme batoh a jedeme na prázdniny. Mám ráda, že všechno roste a kvete, příroda je v plné síle. A miluju letní buchty s tvarohem a voňavým ovocem
anebo když dělám domácí limonády z bylinek.
Najdete si čas na posezení s kamarádkami a takové ty „ženské řeči“?
Jasně, to je nejlepší a nezbytná duševní očista. (úsměv) Mám svou holčičí partu.
Existují nějaké knihy, ke kterým se ráda vracíte?
Čtu hodně, třeba jednu knihu týdně. Romány, knihy o politice, ale i různé příručky. Ale ke knížkám se moc nevracím.
Skoro to vypadá, že svět se točí nějak rychleji. A je o dost jiný, než když jste končila ve funkci ministryně práce a sociálních věcí. Vnímáte to?
Ano, sociální sítě všechno zrychlují. Tomu se přizpůsobují média, politika i ekonomika. Všude vládne konkurenční tlak a vše se děje obratem. Takže jsme přehlcení informacemi a máme pocit, že čas utíká rychleji.
Kde sama sebe vidíte za deset let?
Syn bude dospělý, chceme s partnerem hodně cestovat, s ruksakem, jak to máme nejradši. A ráda bych měla velkou zahradu se spoustou ovocných stromů.
A snad budu mít smysluplnou práci. A také mám spoustu plánů, co se chci ještě naučit. Třeba více pěstovat a používat bylinky nebo šít na stroji a konečně zvládnout
francouzštinu. No ale hlavně bych chtěla, aby byl svět spravedlivější a život jednodušší. Umělá inteligence nám prý násobně usnadní život. Tak snad na sebe lidé budou hodnější a budou si více pomáhat.
