Existuje ovšem ještě jeden aspekt, který se důsledně nediskutuje. Umělá inteligence totiž podstatně změní politiku. Směr, kterým se politika vydá, je zcela otevřený a v podstatě záleží na nás. Jako každá zásadní inovace i umělá inteligence může politiku změnit k dobrému, např. k větší demokracii, ale může ji změnit i v dystopii, jejíž součástí bude totální ovládání člověka.
Z politického hlediska je nejzásadnější otázka moci. Výrazně se změní politické strany, a to jak ve vytváření legitimity, tak v práci s členskou základnou i v kontaktu s voliči. Riziko mocenského využití umělé inteligence politickými nebo ekonomickými oligarchiemi je velmi vysoké.
Vývoj umělé inteligence vyžaduje obrovské množství financí a intelektuální síly, kterou je třeba nasadit. Toho jsou v zásadě schopny již pouze ty největší mezinárodní korporace a velké státy, nebo v našem případě Evropská unie.
Rozhodující politickou otázkou pro sociální demokracii je, jak zajistit, aby politická demokracie v pravém slova smyslu fungovala i v čase umělé inteligence. Je zřejmé, že bude potřebná důsledná regulace, a to jak na evropské, tak i na národní úrovni. Jinak existuje riziko výrazného posílení mezinárodních korporací, v zásadě se dá říci, že reálná moc by již nebyla v rukou volených orgánů. Sociální demokracie se proto přihlašuje k regulaci užití umělé inteligence v politické oblasti.
Síla umělé inteligence spočívá ve schopnosti zpracovávat obrovské množství dat, která jsou z velké míry v rukou korporací. Omezení této moci vyžaduje omezení možnosti volného nakládání s daty a vyžaduje, aby část komplexních systémů a dat, která vznikají organickou činností zejména veřejných institucí, nebyla bez dalšího k dispozici ekonomických korporacím.
Zásadně je třeba podporovat výzkum dopadů umělé inteligence na různé oblasti života a vytvářet regulační rámce, které zajistí ve společnosti rovnoměrný přístup k jejím aplikacím.
Jaké jsou naše požadavky tváří v tvář těmto zásadním změnám: